Nedávní absolventi 2. lékařské, lékaři Jakub Hurych, Roman Štícha, Ivana Hanzalová, Ľudmila Křížová a Kateřina Tichá, vydali knižně svoje studijní zápisky z mikrobiologie.
Na úvod společná otázka pro všechny: Kdy jste fakultu dokončili, kde nyní působíte a jakému oboru se věnujete?
MUDr. Ivana Hanzalová
Studium na 2. LF UK jsem dokončila v červnu 2017 a hned jsem odjela pracovat do zahraničí. Nejdříve na jeden semestr do Francie, abych pokračovala do Švýcarska, kde jsem dosud. Po náročném a nepříliš uspokojivém hledání pracovního místa na chirurgii v ČR se ukázalo, že můj životopis snadno obstojí v zahraničí. Zatím jsem byla ve dvou periferních nemocnicích, abych se propracovala na univerzitní pracoviště viscerální chirurgie, kde mám zároveň možnost MD studia na místní univerzitě. Tématem mé práce je využití celotělového CT u hemodynamicky nestabilních pacientů s polytraumatem.
MUDr. Jakub Hurych
Studium na 2. LF UK jsem dokončil v únoru 2018 a prakticky vzápětí jsem nastoupil na Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol, tedy do míst mně již dobře známých z přípravy učebnice. Důvodů bylo hned několik, jedním z těch hlavních bylo i udržení kontinuity naší práce a zapojení se do pedagogického týmu tak perspektivního pracoviště, které se pod vedením profesora Dřevínka vyšvihlo mezi ty nejlépe hodnocené na fakultě. Dalším důvodem pak byla i možnost se ve svém postgraduálním studiu věnovat střevnímu mikrobiomu, který mě fascinuje již od studijních let.
MUDr. Ľudmila Křížová
Studium jsem dokončila v červnu 2017, nastoupila jsem na Onkologickou kliniku 1. LF UK a VFN. Onkologii jsem si vybrala, protože je to velmi rozmanitý a dynamický obor, který je sice někdy náročný, ale mě zkrátka baví. Jsem zapsaná do obou atestačních oborů – klinická i radiační onkologie. Pracuji taky na svém Ph.D. se zaměřením na využití sekvenování nové generace (NGS) při analýze tzv. tekuté biopsie.
MUDr. Roman Štícha
Studium jsem zakončil v únoru 2018 a od března jsem začal pracovat na I. ortopedické klinice 1. LF UK a FN Motol. Obor ortopedie jsem si vybral pro své nadšení pro pohybový aparát a fyzickou aktivitu. Záhy jsem se zapsal na postgraduální studium v oboru Experimentální chirurgie. Zaměřuji se na polymerní náhrady kloubů a díky tomu stále udržuji kontakt s mikrobiologií při zkoumání lokálních nosičů antibiotik.
MUDr. Kateřina Tichá
Studium na 2. LF UK jsem zakončila v únoru 2018. Po zkušenostech z Erasmu jsem jako čerstvá absolventka zamířila do zahraničí. Ve Francii jsem po půl roce v malé nemocnici na periferii složila národní srovnávací zkoušky ECN. Ty mi otevřely dveře ke studiu na Sorbonně a zároveň k práci ve fakultních nemocnicích v Paříži. Právě kvalitní předatestační příprava mě do Francie přivedla. V rámci oboru geriatrie jsem mohla absolvovat různorodé semestry, ať už na oddělení interní medicíny a klinické imunologie v nemocnici Pitié Salpêtrière, nebo na urgentním příjmu či oddělení paliativní péče. Nedávno se nám s manželem narodila dcerka, takže si nyní užívám čas s ní a těším se na další výzvy.
Kdy a proč vznikli Medici Boni?
Roman Štícha: Jako spolužáci jsme spolupracovali již od prvního ročníku, to bylo v roce 2011, zejména při studiu anatomie a histologie. Vypracovávali jsme si témata a otázky, které jsme pak sdíleli mezi sebou. Brzy se ukázalo, že naše materiály jsou užitečné i spolužákům. A tak to vlastně vzniklo. Od října 2013 jsme si začali říkat Medici Boni (lat. dobří lékaři, což je spojení, které je s oblibou skloňované na hodinách latiny). A tak vznikla naše značka a s ní i úložiště na síti, kam jsme dávali své materiály volně k dispozici. Nejaktivnější jsme byli ve 2. a 3. ročníku (tedy kolem roku 2013), to jsme se věnovali právě lékařské mikrobiologii a také patologii. To byly zřejmě naše nejlepší a nejužitečnější výtvory. Tzv. „Mediky“ používalo a možná stále dodnes používá mnoho studentů k přípravě ke zkouškám.
Jedním z výstupů skupiny Medici Boni je nedávno dokončená učebnice Lékařská mikrobiologie – repetitorium. Kdy se zrodil nápad posunout studijní zápisky a materiály do podoby učebnice?
Ivana Hanzalová: Pokud si ještě přesně vzpomenu, důležité byly především četné a pozitivní ohlasy na naše zápisky, které se postupně staly snad nejběžnějším učebním materiálem. Bohužel, ne všechno bylo přesně napsáno, a některé nepřesnosti se pak opakovaly u zkoušek. To v kombinaci s absencí vhodné oficiální učebnice přispělo k tomu, že jsme se dočkali vstřícného postoje přednosty Ústavu lékařské mikrobiologie 2. LF UK prof. Dřevínka i ostatních pedagogů z mikrobiologie a začali pracovat na tom, abychom naše zápisky posunuli o úroveň výš. A napsali učebnici.
Jak dlouho jste učebnici tvořili a kdo všechno se na jejím vzniku a dokončení podílel?
Ľudmila Křížová: Začali jsme na podzim 2014. Hlavní roli při tvorbě knihy sehráli rozhodně Roman a Kuba, bez nich bychom to určitě nedotáhli do konce. Psali jsme ji dlouho, někdy intenzivněji, ale když byly zkoušky, tak jsme museli polevit. Většina knihy byla napsána ještě v době, kdy jsme byli všichni na fakultě. Velké úpravy textu pak nastaly po odborných revizích v posledním roce a na tom už se podílel hlavně Kuba, který to měl částečně jako pracovní náplň. Co se týče celkové organizace, grafického zpracování a komunikace s nakladatelstvím, tak to měl na starosti zase Roman.
Probíhal přerod studijních materiálů do knižní podoby snadno? Jaká úskalí jste museli řešit?
Kateřina Tichá: Naše zápisky reflektovaly to, že jsme byli studenti 3. ročníku, v preklinické fázi. Při tvorbě knihy jsme si chtěli zachovat autentičnost a blízkost k medikům. Zároveň jsme měli odbornou kontrolu a i nám časem přibyly klinické zkušenosti. Jak se nám začaly propojovat znalosti z různých oborů, i učebnici jsme psali s novým rozhledem a nebylo snadné najít hranici, jak daleko zacházet do kliniky. Vypracovali jsme řadu schémat a nových obrázků s vlastní grafikou. Dlouhé diskuse jsme vedli také ohledně formy: z heslovitých odrážek a neúplných vět bylo třeba udělat ucelený text. Ale takový, aby si zachoval lehkou srozumitelnost a spolu se schématy byl dostatečný pro přípravu. Jestli se to doopravdy povedlo, poznáme podle toho, zda studentům bude vyhovovat pracovat rovnou s učebnicí nebo se začnou ve velkém šířit výpisky z naší knihy. Co bylo naopak až nečekaně snadné, bylo oslovení nakladatele. Díky úspěšnému Memorixu anatomie Radovana Hudáka již v nakladatelství Triton věděli, že i medici jsou schopni vytvořit plnohodnotnou učebnici. Rado nám tak jako průkopník výrazně zlepšil vyjednávací pozici, a za to mu patří velký dík.
Jak se psaní knihy postupně vyvíjelo? Jak jste vše stíhali skloubit s prací začínajících lékařů?
Jakub Hurych: Velkou část textu jsme napsali na samém počátku přípravy, tedy v roce 2014, kdy jsme měli spoustu elánu. Naše nadšení však během roku postupně opadávalo, jak se během 4. ročníku neustálé opakovala jedna zkouška za druhou. Naštěstí tu byl vždy Roman, který svým nikdy neutuchajícím optimismem držel jako správný manažer naši vlajku stále vztyčenou. Díky tvrdé práci nás všech jsme měli většinu textu hotovou již po prvních dvou letech psaní, tedy ještě při studiu. Vzhledem ke spoustě povinností studijních, profesních či osobních se však recenze knihy pomalu „vlekly“ až do jara 2020. Tam už text, doplněný o nezbytnou aktualizaci ohledně SARS-CoV-2, získal definitivní podobu a začala jeho grafická a jazyková úprava.
Je kniha výjimečná ještě něčím jiným než tím, že jste ji psali jako medici?
Roman Štícha: Vlastně nejde jen o to, že si mladí studenti vzali do hlavy tak ambiciózní nápad, že napíšou vlastní knihu. Za důležitý faktor považujeme, že učebnici psal někdo, komu není tak vzdálená doba prvního kontaktu s mikrobiologií. Unikátní styl učebnice proto ocení každý, kdo musí do oboru proniknout pěkně od začátku a od základů. Je potřeba mít systém a vytvořit si asociace mezi jednotlivými znalostmi, jinak je těžké si zachovat zdravý rozum a neučit se zpaměti jen seznamy mikrobů, nemocí, diagnostických metod a antibiotik. Naše učebnice tedy nabízí mnoho shrnujících přehledů, schémat, obrázků a tabulek, které umožní lepší pochopení, propojení a opakování jednotlivých témat. Druhou velkou předností této učebnice je důraz na provázání s klinickými obory a praxí zdravotníků. Máme proto i samostatný oddíl Klinická mikrobiologie, kde naleznete syntézu všech znalostí z předchozích oddílů knihy. To ocení zejména ti, kteří si knihu ponechají a budou se k ní vracet v dalších ročnících nebo ve své praxi. Proto doporučujeme, o své Repetitorium se dobře starejte a nepouštějte ho z ruky.
Jakub Hurych: Ke skromnému Romanovu hodnocení ještě dodám, že unikátním počinem je i to, že spolu s Petrem Jaruškem knihu sami připravili i po grafické stránce – vytvořili všechna schémata, obrázky a připravili i sazbu.
Komu je učebnice určena a kde ji lze zakoupit?
Jakub Hurych: Učebnice je určena pro všechny studenty lékařské mikrobiologie, a to jak pro mediky, budoucí sestry a laboranty, tak i pro čerstvé absolventy a zkušené lékaře, kteří by si chtěli zopakovat to nejdůležitější o záludných mikrobech či indikaci antibiotik v klinické praxi. Doufám, že bude přínosná i pro studenty jiných oborů, třeba na přírodovědecké fakultě.
Jak moc je vůbec pro lékaře důležitá znalost mikrobiologie v klinické praxi?
Jakub Hurych: Lékařská mikrobiologie nabízí vhled do světa pro člověka nebezpečných mikroorganismů, které lidstvo ohrožují od počátku věků a budou ohrožovat i nadále. Infekční nemoci jsou velmi častou příčinou nemocnosti a důvodem k hospitalizaci, a proto je dobrá znalost mikrobiologie, tedy o mikrobech samotných, možnostech jejich diagnostiky a antimikrobiální léčby, zásadním vybavením každého lékaře.
Pracují Medici Boni v tuto chvíli na nějakém dalším projektu?
Jakub Hurych: Snažili jsme se, aby již první vydání bylo perfektní, ale je nám jasné, že se tam mohla vyskytnout nejasnost či chyba, které bude třeba opravit. Budeme tedy přijímat podněty od čtenářů a vzápětí pracovat na druhém vydání Lékařské mikrobiologie. Závěrem bych ještě moc rád poděkoval všem svým kolegům za úžasné nasazení při psaní knihy, a to nejenom naší skupině Medici Boni, ale i grafikovi Petru Jaruškovi, který spolu s Romanem zcela sám připravil grafickou podobu knihy. Obrovský dík a uznání pak směřuje k osobě profesora Pavla Dřevínka. Revidoval téměř všechny kapitoly a jeho entuziasmus do celého projektu nás od začátku držel na pozitivní vlně s vědomím toho, že se chystá něco velkého. Všem recenzentům pak děkuji za úžasně poctivou kontrolu kapitol nad rámec jejich pracovních povinností. A největší poděkování pak patří samotným medikům, jejichž zpětná vazba na naše materiály dávala a stále dává naší práci smysl. Mockrát díky a ať vám kniha slouží!
