Učebnice Patologie, jejímž hlavním autorem a editorem je prof. Josef Zámečník, vyšla na podzim 2019 a letos se se značným náskokem umístila na prvním místě takzvaných jiných úspěchů – fakultní soutěže o nejlepší počin pracovišť za uplynulé tři roky. Rozhovor.
Jako jiné úspěchy pracoviště každoročně přihlašují to nejhodnotnější a nejzajímavější z výsledků své činnosti s výjimkou standardních odborných článků. Hlasují profesoři a docenti a obodované položky přinesou pracovišti finanční bonus.
Prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D., absolvoval 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, pracuje v Ústavu patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN Motol. Věnuje se zejména neuropatologii a diagnostice a výzkumu neuromuskulárních chorob. Publikoval více než 130 odborných publikací, je mj. spoluautorem mezinárodní učebnice Neuropathology (Cambridge UP). Je šéfredaktorem časopisu Česko-slovenská patologie.
Pane profesore, proč jste se rozhodl napsat učebnici? Je to časově náročné a nepočítá se to do publikační činnosti, jen jako takzvaný jiný úspěch…
To nebylo jen moje rozhodnutí. O vzniku nové učebnice jsme diskutovali na našem ústavu i v naší odborné společnosti poměrně dlouho. Nejen patologie, ale i celá medicína se v posledních letech výrazně proměnily, a tak byla potřeba nového moderně pojatého základního textu našeho oboru velmi naléhavá. Obecná vůle ke vzniku nové učebnici byla. Spíše šlo o to najít někoho, kdo to celé zrealizuje. Bylo od začátku jasné, že to bude intenzivní běh, a to na velmi dlouhou trať.
V úvodu jsem cítil chuť i sílu se nové učebnici věnovat, což dohromady s milosrdnou nevědomostí toho, co mě čeká, umožnilo její vznik. Naštěstí mě patologie opravdu baví, takže tento intenzivní zážitek zase takovým utrpením nebyl.
A jasně, ve výkazech publikační činnosti se učebnice skutečně nepočítají. Těch započítávaných publikací mám ale myslím dost, a tak jsem si mohl dopřát ten luxus a věnovat pár let života něčemu sice pro mě z pohledu sbírání čárek nevýhodnému, ale zato z obecného hlediska velmi smysluplnému. A že se to počítá jen jako v uvozovkách jiný úspěch? To mi vůbec nevadí… Mám jinakosti velmi rád!
Co vám to přineslo?
Celá anabáze s přípravou učebnice mi pomohla v oblasti, které se v newspeaku říká osobnostní rozvoj – organizování čtyřicetičlenného autorského kolektivu a práce s rukopisem o třech tisících stran mě donutily rozvinout řadu nových schopností a dovedností a uvědomit si skutečnou podstatu rčení Co tě nezabije, to tě posílí.
Jaký je to pocit, získat takové uznání profesorů a docentů fakulty?
Mám prostě radost – nabízí se i odpověď, že jsem potěšený, že profesoři a docenti naší fakulty dokážou poznat kvalitu… Ale zase tak vtipný být nechci.
Proč píšete zrovna o chorobách, a ne o něčem pozitivním?
V příštím životě, až budu malířem, budu malovat nebo psát knihy o rozkvetlých loukách zalitých světlem a všech tónech červenožluté při západu slunce. V tomto životě si moje srdce získala patologie, kterážto coby nauka o podstatě lidských chorob téma učebnice poměrně jasně předurčila. Ale i na planetě chorob najdete mnoho pozitivního: covid-pozitivní, HIV-pozitivní, ANCA-pozitivní… Slovo pozitivní je v učebnici použito více než dvěstěkrát, takže i sluníčkářsky laděná stvoření musejí být spokojená!
Je ve vědě a učebnicích prostor pro humor a vtip?
Asi by neměl být. V naší učebnici je ale pár momentů, které mohou studenta pobavit. Jednak jsem v textu učebnice nechal pár drobných věcí, které někteří autoři kapitol napsali dle svých slov jen proto, abych se při editorské práci také trochu zasmál, a předpokládali, že je během editování kapitoly škrtnu. Některé mě však tak pobavily, že jsem je tam nechal… jsou to ale spíš takové jinotaje pro bystrého čtenáře. Trochu humoru tam pozorní studenti najdou i z mého pohledu nechtěně, neboť ne úplně všechny šotky jsme v korekturách před vydáním knihy zvládli vychytat a některé tiskové chyby mohou působit vtipně – což mě jako editora učebnice samozřejmě mrzí. Naštěstí je možné je opravit pomocí errat na webové stránce učebnice a děláme už teď všechno proto, aby tento typ humoru v druhém vydání z učebnice zmizel. Mám ale radost, že nechtěných vtipných prvků je nakonec méně, než jsem se obával.
S čím jste nepočítal, když jste se do toho pouštěl?
S tím, jak složité bude hledat a nalézat kompromisy ohledně několika aspektů učebnice. Například jak bude těžké nastavit optimální hloubku informací o lidských nemocech, které jsou adekvátní pro třetí ročník pregraduálního studia. Většina ze stovek onemocnění, která v učebnici představujeme, má často svoje vlastní tlusté učebnice, a proto nebylo jednoduché extrahovat z oceánu současných znalostí o dané chorobě to, co je v obecné rovině nejdůležitější a co by si měl student odnést do dalších let studia klinických oborů, a hlavně pak do své odborné praxe. Nad každým textem jsme společně s autory a recenzenty vedli diskuse, zda vůbec a v jaké hloubce má být určitá informace v pregraduální učebnici podána. Občas příprava naší pregraduální učebnice o chorobách připomínala hledání neexistujících zjednodušených pravd.
Jak jste uvažovali nad potřebami čtenáře?
Nastavit optimální formát, jakým chceme informace studentům předkládat, nebylo jednoduché. Každý student je originál a má od učebnice jiná očekávání. Existují minimalisté vyžadující spíš jednoduchou strohou informaci, nejlépe ve výčtu. Jsou tu ale i maximalisté, kteří chtějí informaci obšírně vysvětlit a zařadit ji do širokého kontextu.
Jsem poměrně pyšný na to, že je nakonec učebnice interaktivní a že při jejím studiu lze využívat webové stránky s fotogaleriemi a dalšími doplňkovými prvky.
Nač vám potom už nezbyl čas, když jste se rozhodl, že budete pracovat na knize?
Nemyslím si, že by kvůli přípravě učebnice některý z mých výzkumných nebo i jiných pracovních projektů výrazněji stagnoval. V horké fázi přípravy učebnice jsem se stihl podílet i na ladění nového vzdělávacího programu fakulty v rámci projektu Akord i stát se jeho garantem. Přípravě učebnice jsem věnoval hlavně zbytky svého volného času, a to zejména nočního. Důležitou roli hrála příhodná situace v osobním životě a zázemí, které jsem doma pro tuto práci měl. A protože se mnou musela být doma tři roky zábava jak s lahví od okurek, patří hlavní můj dík za výdrž a důvěru právě tam.
