PhDr. Radim Kubeš promoval v loňském roce na FF UK a od prosince je zaměstnán na ÚVI UK 2. LF jako administrátor – zabývá se především publikační činností na fakultě. Medailónek o něm vznikl na popud prof. Trky s tím, že jde o velmi zajímavého člověka. Skutečností jsem byla více než překvapena. Po zkontaktování sám sepsal strukturovaný článek o sobě a své práci, a to ještě v takové slohové a myšlenkové bohatosti, že jsem nebyla schopna ani ochotna do jeho sofistikovaného textu v nejmenším zasáhnout, něco upravit či dodat. Posuďte sami...
Sám o sobě říká:
Založením jsem skeptikem hledajícím optimistická řešení a morálním relativistou snažícím se o nalezení etických pravidel. Jakýkoliv jiný a určitější výrok k těmto otázkám by byl v mém věku nepředložeností, ve věku pokročilejším se však jeho přesná formulace stává povinností. Přes takovéto temně nietzschovské rysy a myšlenky se ale nevyhýbám ani rozmanitým radostem života 
.
Trocha historie:
U mne doslova... Celkem logicky bych ze své minulosti vyzdvihl obhájení rigorózní práce na téma „Absolutní, totální a blesková válka – německá vojenská teorie mezi dvěma světovými válkami a její souvislosti“ na Ústavu světových dějin FF UK. V ní jsem se pokusil o nový pohled na zdánlivě zprofanované a vyčerpané téma druhé světové války očima vojenské teorie, zejména té německé, tak, jak se vyvíjela od von Clausewitze přes von Schlieffena až po Guderiana. Cílem bylo spíše najít novou metodologickou cestu k interpretaci než hledat nové a objevné závěry. Myslím však, že i to se mi celkem povedlo, neboť jsem našel „viníka“ porážek Německa v obou válkách v osobě náčelníka Velkého generálního štábu maršála von Schlieffena, kdy došlo ke zlomu ve vojenském myšlení, k přecenění vojenského faktoru ve válce. Jestli mohu přeskočit k současnosti, tak právě překládám spis generála Heinze Guderiana „Achtung-Panzer!“. Je to totiž jedna z knih, o nichž „mnozí hovoří, málokdo je však četl“. Jejím vydáním by se tak zacelilo jedno z bílých míst v české historiografii.
Současnost na ÚVI:
Zaměstnancem ÚVI jsem se stal v prosinci loňského roku a ono přibližně půlroční působení zde je pro mne novou zkušeností. Počítače sice vždy patřily k mým koníčkům, nikdy mne ale nenapadlo, že bych mohl dělat administrátora. Měl jsem svého druhu štěstí, že jsem nastoupil právě v době uvádění do provozu nové aplikace pro sběr publikační činnosti (nazval jsem ji zkratkou PUČ, mysle při tom na možná vtipnou, určitě ale ironickou přesmyčku s puč). Neuměl jsem si představit, kolik neviditelné práce vyžaduje uvedení takovéhoto databázového systému do provozu a to, že takový systém je permanentě svého druhu betaverzí – pokud jste jako administrátor ve styku s uživateli a pokud jejich požadavkům nasloucháte. Výsledkem je potom formulář, který zkušenější uživatel vyplní za několik minut. Je to málo? Ne?! Ale vždyť to je vlastní cíl!
Máte s PUČ nějaké plány do budoucna?
Někteří uživatelé si možná všimli drobných změn v průběhu sběru na UK 2. LF, v každém případě ale po ukončení jeho obdoby na FN Motol hodlám navrhnout autorovi programu Mgr. Kománkovi několik úprav, které odrazí uživatelské podněty. Především by se mělo jednat obroušení hran v oblasti ergonometrie programu, aby byl pro uživatele pohodlnější při vyplňování a přehlednější při prohlížení. S údaji, jež musí uživatelé vyplňovat a jež se jim občas jeví jako zbytečné, bohužel mnoho neuděláme, neb se jedná o požadavky institucí, do jejichž rukou data z PUČ putují. I v této oblasti ale svítá na lepší časy, protože chceme do PUČ v průběhu roku importovat záznamy získané z PubMedu a WoS, které uživatel pouze finalizuje doplněním např. překladů či vlastních klíčových slov. Sběr se tak promění v průběžnou „drobnou práci“ a nebude se jednat o poněkud hektické přibližně dvouměsíční období, jako tomu bylo doposud.
Program ale není jenom formulářem pro záznam publikační činnosti za právě uplynulý rok, on má totiž potenciál být i bází fakultní bibliografie, kterou do něj chceme zpětně importovat za minulé roky. Uživatel si tak bude moci kdykoliv a odkudkoliv, kde je přístup k internetu, udělat doslova několika kliknutími soupis publikační činnosti své či svého pracoviště. Takovou rešerši lze provést samozřejmě již nyní, ale pouze za rok 2006. Druhou stranou mince je, že odpadnou požadavky tohoto typu na moji maličkost .
A další plány?
Aktuálně se mi rodí v hlavě článek o Hirsch indexu. Jeho cílem bude nejen objasnit a odůvodnit způsob jeho výpočtu, ale také se pozastavit nad jeho interpretací. Zejména způsob jeho zjištění mi nahání husí kůži, když WoS na vás „vyplivne“ jakési číslo a s konečnou platností tak stanoví, kdo je větší a kdo menší vědec... je to takový malý „Endlösung“, ten také třídil lidi bez pardonu a ohledu na jejich individualitu ... s konečnou platností... konečné řešení...
Kromě toho připravujeme rubriku, v níž budeme prezentovat odborné články pracovníků naší fakulty. Co možná nejaktuálnější články budeme získávat z WoS a v týdenní či čtrnáctidenní periodě o nich informovat formou interview s autory. Je tak vysoce pravděpodobné, že mnohý z dnešních čtenářů tohoto článku bude zítra požádán, aby představil svoji práci fakultním kolegům.
Co bych vzkázal?
Dovolím si závěrem následující vážně-nevážnou historickou úvahu. Běh dějin lze dle mne nejlépe vyjádřit sinusoidou. Období dostatku se střídají s bídou, časy relativní svobody nahrazuje bezbřehá tyranie, věk duchovně plodný střídá období pouhé bezduché synkrese a kopírování. Obávám se, že v současnosti se lidstvo nachází na sestupné křivce. Dobrou zprávou je, že po fázi sestupu následuje stoupání. Špatnou, že sestup a pobyt „na dně“ může trvat i staletí. Ale netřeba klesat na mysli, v záloze mám závěrem i zprávu dobrou: vzhledem ke stále se zrychlujícímu tepu moderní společnosti pobyt „na dně“ vůbec nemusí trvat tak dlouho!
PhDr. Radim Kubeš
-kr-
Foto: autorka
