Čím vším musí zájemce projít, aby se mohl robotické chirurgii věnovat?
Teď je robotických přístrojů čím dál tím víc a jsou na většině pracovišť, takže mladí lékaři se k nim dostávají stále dřív. Zatímco ze začátku se upřednostňovali zkušenější kolegové, nyní se například u nás lékaři po třech šesti měsících už stávají asistenty při robotických operacích, což je takový první krok. Zpočátku by se měl člověk naučit nejdřív asistentskou roli, naučit se pracovat s rameny, naučit se nastavit robota, takzvaně zadockovat nástroj (uchytit do příslušného ramena robota – pozn. red.) a tak dále. Pak člověk postoupí tak, že například zkusí část operace udělat za konzolí, ale k tomu je zase důležité se v tom oboru vzdělávat. To znamená projít kurzy, když je příležitost. Myslím, že zakrátko se na konzoli začnou učit už mladí lékaři v rámci předatestační přípravy. Například kolega, který před rokem atestoval na naší klinice, svou první robotickou operaci udělal den po své atestaci, což bylo dříve nemyslitelné. Dříve se k tomu lidé dostávali po čtyřicítce. Já začínal jako asistent v devětadvaceti a už v jednatřiceti jsem se v jednodušších případech dostal za konzoli jako operatér.
Certifikát vydává da Vinci?
Ano, mají vlastní školící centra, kde člověka proškolí a dají mu certifikát.
Je takové centrum i v České republice, nebo se musí někam vyjet?
Za pandemie bylo improvizované školící centrum v Plzni. Většina kurzů probíhá na zvířecích modelech. Většinou se ale jezdí do zahraničí. Ale i v České republice už jsou certifikovaní tutoři, kteří můžou učit v nových robotických centrech. Zpočátku k nám školitelé jezdili z Hamburku a v České republice byl jediný mezinárodní lektor. V současnosti už jich je daleko více. Třeba náš přednosta už jezdil do Jihlavy, kde rozjížděli robotické centrum, a nyní pomáhá ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karlově náměstí.
Jak dlouho trvá získat certifikát?
Většinou den. Není to vyloženě zkouška. Cvičíte podle instrukcí školitele, který pak vyhodnotí, zda můžete dostat certifikát. Ještě jsem nezažil, že by to někdo neudělal.
Co se týká robotického systému, tady se tedy používá da Vinci?
Da Vinci XI, což je v současné době nejmodernější verze tohoto systému.
Tahle firma má teď monopol, ale jsou i další systémy...
V současnosti je jednoznačně největším konkurentem takzvaná open console Hugo RAS od firmy Medtronic. Systém mají v některých ohledech hodně podobný, liší se ale v tom, že Hugo nemá konzole, jak ji známe z da Vinciho, ale je to velká obrazovka, používáte 3D brýle a clutche (ruční ovládání konzole – pozn. red.) jsou takové volnější. Jinak fungují víceméně podobně.
Myslíte si, že širší zapojení konzolí do výuky je příliš vzdálená budoucnost?
Pevně věřím, že ne. Tady v Motole se staví simulační centrum. Obecně je simulační medicína, tedy výuka před tím, než člověk přijde k pacientům, jednoznačný trend. Co se týče vybavení simulačního centra, je určitá vize, že by tam mohla být k dispozici buď přímo robotická konzole, anebo některé náhražky, které slouží jenom k výuce. Tím pádem bychom to mohli zařadit do standardní výuky různých oborů. Pokud se student bude chtít věnovat nějakému chirurgickému oboru, tak se robotice rozhodně nevyhne. Shodou okolností jsme tu asi před měsícem měli trenažér od izraelské firmy Simbionix. Oni vytvořili svůj vlastní výukový trenažér, který se podobá konzoli da Vinci.
Kolik robotů je v českých nemocnicích?
Bývalo to okolo devatenácti, ale do dalších pěti let by se jejich počet měl znásobit. Instalování nových systémů je každodenní rutinou a praxí. V Praze v současnosti nemá robota už jenom Bulovka. A žádají si o ně i větší krajská města: Liberec nedávno instaloval, Jihlava také, samozřejmě předtím Plzeň nebo České Budějovice. Výhled je takový, že by to bylo v menších nemocnicích, například v Kladně, Příbrami a Mladé Boleslavi v rámci Středočeského kraje. Podle mě je to otázka pěti deseti let a naprosto to vytlačí klasickou laparoskopii, tak jak ji známe z dřívějška, a operacím bude vládnout robotika. Což podle mě není nic špatného, protože benefit u většiny operací je naprosto nepopiratelný.
Je to rychlejší?
Rozhodně to na začátku není rychlejší než otevřená operace. Naopak, já to vždycky porovnávám na radikální prostatektomii, což je operace, kterou roboticky děláme nejčastěji, tak pětkrát šestkrát týdně, protože karcinom prostaty je nejčastější nádorové onemocnění. Zažil jsem doby, kdy se dělala otevřeně a trvala hodinu a půl. Ztráty byly obvykle tak 800 až 1000 mililitrů krve a pacienti odcházeli domů po týdnu, rozhodně ne úplně vyléčení. Roboticky to trvá dvě až dvě a půl hodiny, tedy jednoznačně déle. Ale ztráty jsou 200 mililitrů, tedy daleko menší, a hlavně rekonvalescence je neuvěřitelně rychlejší. Pacienti třetí den po operaci odcházejí domů a jsou fyzicky fit. Otázka je, čím vším je to dané, jestli za to můžou jenom krevní ztráty a zda tomu pomáhá menší rána nebo preciznost té operace. Asi všechno dohromady. Ukazuje se ale, že délka anestezie asi zásadně neškodí a na pooperačních průbězích a výsledcích operacích lze pozorovat obrovský pokrok.
Při operaci se nahrává obraz. Využívá se to nějak dodatečně?
Při školeních radí, aby si člověk své operace nahrával a díval se na ně. Já to dělám a myslím si, že i většina mých kolegů. Je to velice poučné, protože když si pak zpětně promítáte tu operaci a dostanete se ke kroku, kde vám to moc nešlo, můžete se podívat, proč to tak bylo. A je dobré sledovat i vlastní vývoj. Když se teď podívám na videa, která jsem si natáčel před třemi lety, pozoruju neuvěřitelný progres v postupu, rychlosti i bezpečnosti. A to je to opravdu hodně poučné. Zajímavé operace je dobré si nahrát také k tomu, aby člověk mohl rozšiřovat svoje zkušenosti mezi další kolegy na různých kongresech a podobně.
Co využití umělé inteligence v medicíně?
To s robotickými operacemi úzce souvisí, minimálně v tom, jak o tom smýšlejí pacienti. Když jim totiž řekneme, že je budeme operovat robotem, mají představu, že provede operaci celou. Podle mne je taková budoucnost nereálná, a to z řady důvodů. Prvním z nich je hlavně skutečnost, že operace nejsou stejné. Anatomie pacientů je různorodá, každá operace probíhá úplně jinak. A dále bezpečnost. Pořád za to zodpovídá lidský faktor – zkušený lékař. Svěřit zcela tyto procesy nějaké umělé inteligenci by bylo riskantní.
Jaké veselé situace se v sálu s robotem mohou stát?
Těch je hodně. Třeba když operace nejde tak, jak by měla, chirurg v konzoli zanadává a všechno to tam nahlas rezonuje.
Stalo se někdy, že se pacient obává, že ho bude operovat stroj?
Naopak, pacienti jsou teď uvědomělí, hledají si o informace a vyžadují to. Je to velice populární mezi všemi generacemi.
Připravil: Bc. Luděk Liška
