Předcházet maligním následkům

Profesor J. Philip Saul je dětský kardiolog z Lékařské univerzity v Jižní Karolíně. Při jeho návštěvě 2. lékařské fakulty a Česka jsme se ho zeptali, čemu se věnuje a čeho dosáhl.

O co se nyní zajímáte a na jakých projektech pracujete?

V březnu 1990 jsem provedl první radiofrekvenční katetrovou ablaci (koagulace malé části nemocného srdečního svalu teplem generovaným průchodem vysokofrekvenčního střídavého elektrického proudu) u dítěte. To v pěti letech trpělo Wolffovým-Parkinsonovým-Whiteovým syndromem (druh srdeční arytmie, při které dochází k šíření vzruchu skrze patologickou spojku mezi síněmi a komorami), což je u dětí častou příčinou mimořádně zrychleného srdečního rytmu. To se stalo předzvěstí mého dvacetiletého zaměření na léčbu tachyarytmie (porucha, při které srdce běží rychleji nebo mnohem rychleji než normálně, nepravidelně či pravidelně) u dětí a dospělých pomocí katetrizace (zavádění katetru – cévky, hadičky – do srdečních dutin a cév), které pokračuje dosud. Aniž snížíme význam vývoje katetrové ablace, naše poznání genetického základu arytmie exponenciálně vzrostlo, a my díky tomu dokážeme určit mnoho genetických příčin a vlivů pomocí vylepšení technologií genového sekvenování (biochemické metody, jimiž se zjišťuje pořadí nukleových bází v sekvencích DNA). Fascinují mne možnosti genomiky, což mělo velký vliv na směr, kterým se v uplynulém desetiletí ubírala má kariéra.

Jaké jsou vaše nejnovější objevy a úspěchy?

Mé úspěchy se většinou točí okolo katetrové ablace; první u dítěte s Wolffovým-Parkinsonovým-Whiteovým syndromem. První kryoablaci (destrukci tkáně mrazem) u dítěte ve Spojených státech jsem provedl v roce 2002. Později jsem se orientoval na multicentrické studie zaměřené na pacienty s vrozenou srdeční vadou, ať už s arytmií nebo bez ní. Tyto studie se věnovaly např. hodnocení účinku intravenózního amiodaronu u dětí a dlouhodobého sledování pacientů po Fontanově operaci (paliativní chirurgický výkon umožňující dlouhodobé přežití pacientů narozených s funkčně jedinou srdeční komorou). Nepodílel jsem se přímo na hlavních objevech genomiky, ale využívám je v klinické práci s pacienty, kteří mají arytmii v rodině.

S kým spolupracujete ve světě?

Dlouhodobě spolupracuji se specialisty, často přes PACES, Pediatric and Congenital Electrophysiology Society. Dva z mých blízkých kolegů v Evropě jsou prof. Thomas Paul z Goettingen, DRG, a prof. Jan Janoušek z Motola. Od roku 2001 do roku 2014 jsem byl jedním z vědců ze skupiny Clinical Center Principle Investigators for the Pediatric Heart Research Network (PHN) of the National Institutes of Health.

Je dětská kardiologie oblíbená mezi americkými mediky?

Zdá se, že ano. Počet uchazečů o školicí stáže na pediatrii je druhý nejvyšší po neonatologii.

Stoupá výskyt srdečních onemocnění u dětí? Jaké jsou trendy?

Protože vliv obezity, která se nyní velmi rozšířila, na zdraví srdce není v raném stádiu života patrný, je počet dětských pacientů trpících srdečními chorobami stálý. Výjimkou je, že prenatální diagnóza vede některé rodiče k ukončení těhotenství, jestliže je plod vážně poškozen. To se ovšem liší stát od státu a místních kulturních a náboženských zvyklostí.

Jaký je nejnovější vývoj v oblasti náhlé srdeční smrti u dětí?

Daleko nejvýznamnější nový aspekt souvisí s tím, že největší počet náhlých srdečních úmrtí u dětí souvisí s geneticky podmíněnou arytmií. Schopnost rozpoznat genetickou vadu u postiženého jedince nejen že ovlivnila péči o tohoto pacienta, ale umožňuje také odhalení nebo vyloučení choroby u jiných členů rodiny, včetně plodů a novorozenců, což umožňuje předcházet různým maligním následkům, včetně smrti.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Poté, co jsem byl šestnáct let ředitelem Programu dětské kardiologie v Jižní Karolíně, strávil jsem rok jako vedoucí Kliniky dětského lékařství na Ohijské univerzitě a Celostátní dětské nemocnici. Nyní se ovšem poohlížím po nových příležitostech, užívám si volného času, včetně návštěvy Prahy spolu se svou manželkou. Možná bych tu mohl být užitečný!

Využijete nějaké vědomosti, které jste získal během výzkumu, abyste zlepšil své zdraví a životní styl?

Stejně jako nemá životní styl takřka žádný vliv na výskyt srdečních onemocnění u dětí, výzkum, který dělám, nemá velký dopad na mé zdraví. Výjimkou je, že často zjišťuji, že pacienti někdy nepřestanou pociťovat příznaky jako bolest na hrudi a bušení srdce ani poté, co se dozvědí, že příčina není v jejich srdci. Těmto pacientům často pomáhá terapie spočívající ve vnímavosti. Doporučuji pacientům, aby sledovali zpětnou vazbu, kterou jim poskytuje jejich tělo, anebo aby se naučili, jak vyvolat uvolňující odezvu při aktivaci bloudivého nervu. Naučil jsem se to během dlouhého a rozsáhlého výzkumu na poli autonomní fyziologie a variability srdeční frekvence a často to sám praktikuji: lékaři, vyleč se sám!

Ptal se Petr Andreas, revidoval prof. Jan Janoušek