Evropská komise vyhlásila v prosinci roku 2006 první výzvy 7. rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace pro období 2007–2013 s rozpočtem cca 53 miliard Euro. V současné době probíhají již druhé a třetí výzvy tohoto důležitého celoevropského programu, který bude trvat až do roku 2013.
7. Rámcový program podporuje tzv. „Prioritní oblasti“, tj. víceméně odpovídá na sociální a politickou „zakázku“ členských zemí se snahou udržet či dále rozvinout vedoucí roli evropských výzkumníků v akademickém či soukromém (průmyslovém) sektoru.
Z hlediska naší fakulty jsou důležité následující programy EU pro 7. RP v prioritě „Zdraví“ směřující do tří hlavních oblastí:
(http://cordis.europa.eu/fp7/dc/index.cfm?fuseaction=UserSite.FP7CallsPage&rs)
1. Biotechnologie a aspekty související se zdravím:
- poskytování nástrojů k zabezpečování jakosti u genetického testování,
- studie o genomických diagnostických aplikacích a vývoji léků,
- vývoj a validace pokročilých metod ke zpřesňování, odbourávání a nahrazování pokusů na zvířatech u biotechnologických léčiv, k předvídání toxicity chemických látek prostřednictvím buněčných kultur in vitro a toxikogenomika,
- identifikace a posuzování nových bioinformačních metod podporujících přístupy, které mají v názvu „-omika“, jež zahrnují fyziologické reakce ovlivňované individuální vnímavostí a faktory související se stylem života,
2. Translační výzkum pro lidské zdraví:
- integrace biologických údajů a procesů: shromažďování biologických údajů ve velkém měřítku, zaměřené na generování a analýzu dat pro pochopení funkce genů a produktů exprese genů, které se účastní regulace biologických procesů, a systémová biologie,
- výzkum mozku a souvisejících chorob, lidského vývoje a stárnutí zaměřený na procesy zdravého stárnutí a interakce genů s prostředím v souvislosti s mozkovou činností za normálních podmínek i v případě nemocí,
- translační výzkum v oblasti infekčních chorob zaměřený na antimikrobiální resistenci a globální potírání HIV/AIDS, malárie, tuberkulózy a nově vznikajících epidemií,
- translační výzkum hlavních chorob: rakoviny, kardiovaskulárních chorob, metabolických chorob a jiných chronických chorob (např. osteoartritidy).
3. Optimalizace poskytování zdravotní péče občanům Evropy:
- převádění výsledků klinického výzkumu do klinické praxe: zavádění těchto výsledků do klinického rozhodování v klinické praxi a řešení otázky bezpečnosti pacientů a lepšího využití léčiv,
- kvalita, účinnost a solidarita systému zdravotnictví.
V rámci priority „Lidé“ nebo také „Výzkumné kapacity“ je důležitý program „Marie Curie Actions“ (http://cordis.europa.eu/mariecurie-actions/), který podporuje individuálně mladé studenty a doktorandy a/nebo výzkumné týmy formou cílených stipendií.
Na zkušenosti s financováním výzkumných projektů formou evropských grantů jsme se zeptali profesora Macka, přednosty Ústavu biologie a lékařské genetiky UK 2. LF a FNM, který je spoluřešitelem několika výzkumných projektů EU v rámci 6. a 7. rámcového programu.
Jak je, podle vás, obtížné dosáhnout na tzv. evropské peníze?
Na tzv. „evropské peníze“ je skutečně obtížné dosáhnout, protože v naprosté většině případů jsou granty udělovány pouze předním pracovním skupinám, které mají publikační výstupy v prestižních časopisech a/nebo mají za sebou sérii důležitých patentů v dané oblasti. Přestože částky alokované pro výzkum Evropskou komisí se mohou z našeho úhlu pohledu zdát astronomické, stále to není dostatečné množství a úspěšnost žadatelů je relativně malá a ve většině případů nepřesahuje 15 %! Bohužel, z politických důvodů stále jde většina peněz neefektivně do zemědělství a velká část rozpočtu 7. Rámcového programu se spotřebuje na kosmický či fyzikální výzkum (viz například superobří urychlovač CERN). Na biomedicínské obory tak zůstanou menší částky v rámci miliard EUR, což při 27 členských zemí EU není zase tolik.
Po podání administrativně složité grantové přihlášky často soutěžíte s týmy z významných universit (jako například z Cambridge, Oxfordu či Heidelbergu) nebo se specializovanými výzkumnými institucemi jako jsou EMBL, INSERM nebo Institut Pasteur apod. Při přípravě projektů naši zahraniční spolupracovníci často využívají služeb specializovaných agentur, které umí navíc špičkovou vědu „zabalit“ tak, aby odpovídala i sociálně politickým prioritám, které Evropská komise požaduje např. z hlediska etiky výzkumu, podílu žen a mužů ve výzkumném týmu, zařazení programu do jednotlivých programových prohlášení Evropské Komise nebo z hlediska „přidané evropské nadhodnoty“. Zvláště pak poslední bod má velkou váhu, protože cílem Evropské Komise není financovat výzkum, který je možno jinak uskutečnit na národní úrovni. Jinými slovy vždy se vyžaduje spojení několika týmů z několika zemí EU (nebo partnerských zemí jako je například Izrael, Norsko či Švýcarsko), které se svou expertizou doplňují, a teprve díky evropským fondům lze jejich spojením vytvořit obzvláště silnou a celosvětově kompetitivní pracovní skupinu.
Upřímně řečeno role koordinátora projektu je nezáviděníhodná, protože díky finančním skandálům, které bohužel proběhly v Evropské Komisi v posledních letech (a netýkaly se naštěstí výzkumu, ale spíše zemědělství či strukturálních fondů) se na jejich distribuci „nabalila“ spousta preventivních auditorských a právních opatření vyžadujících přesné účetnictví, zběhlost v tzv. Komunitárním právu, včetně spolupráce s auditory atd. Prostě a dobře docela jsme to „odskákali“ za jiné a koordinace projektu je náročná záležitost, v našich podmínkách obzvláště obtížně proveditelná.
Naši partneři mají na svou podporu při universitách či velkých firmách specializované „Evropské kanceláře“, zatímco zde v Česku jsme víceméně odkázáni sami na sebe a na metodu pokusu a omylu... Peníze vložené univerzitami do Evropských kanceláří se záhy vrátí ve vyšší úspěšnosti příslušných řešitelských týmů a finančně z takto získané grantové režie. Proto vítám aktivity University Karlovy v této oblasti a držím tomuto týmu palce, aby se co nejdříve zapracoval a zorientoval v této problematice. Z tohoto důvodu je pro nás lepší zatím být spíše partnery mezinárodních projektů. Zde je situace jednodušší, stačí být v nějaké oblasti nadprůměrní, mít dobré jazykové vybavení, být připraveni často cestovat na povinná koordinační zasedání a mít něco unikátního či zajímavého, čím můžete přispět do připravovaného mezinárodního projektu. I přes všechny tyto obtíže musím říci, že práce v rámci evropských projektů je inspirující, protože se člověk ocitne často na přední linii výzkumu nebo je u toho, když se tvoří mezinárodní doporučení nebo standardy jako v případě projektu EuroGentest.
Jsou možnosti získání evropského grantu pro oblast vědy a výzkumu v medicíně dostatečně široké?
Z hlediska biomedicínského výzkumu možnosti zisku grantových projektů jsou dány tématy jednotlivých výzev. Každoročně je výzva jiná a na její přípravě se podílejí jednotlivé členské země prostřednictvím svých expertních skupin, národních koordinátorů (u nás je to Technologické centrum Akademie Věd, kde lze nalézt spoustu užitečných informací) a na základě doporučení odborných poradních sborů Evropské Komise. Tento proces probíhá každoročně a víceméně nachází aktuální témata v rámci hlavních priorit jakou je například v mé oblasti „Genomika“. Tato témata odrážejí rozvoj oboru a to, co je potřeba na evropské úrovni „nadnárodně“ řešit. Tak například s rozvojem DNA čipových technologií a jejich optimalizací pro častá multifaktoriální onemocnění, jako je diabetes či kardiovaskulární onemocnění, se ukázalo, že je potřeba pro asociační studie zmapovat jednotlivé „národní kontrolní soubory“, se kterými budou kohorty pacientů srovnávány. Srovnání s obecnou evropskou populací je neproveditelné a zavádějící. Proto Evropská komise na tento podzim vypsala téma „populační genomika“. Podobně dochází i k aplikaci vysoce výkonných metod genomového sekvenování do medicíny, na což EK opět reagovala výzvou na téma „medical resequencing“. Takto bych mohl pokračovat dále pro všechny ostatní obory medicíny. Často se například stane to, že pokud se sejdou dva stejně dobré projekty, uspěje ten, který více odpovídá tématu a celospolečenské „politické“ objednávce či prioritě. Někdy je dána přednost pediatrické problematice před gerontologickou nebo naopak. Tím nechci říci, že by politici hovořili do hodnocení grantů, ale projekt například neuspěje ne z hlediska své vědecké úrovně, ale právě z hlediska přidané evropské „nadhodnoty“, která je jasně dána jednotlivými výzvami. V tomto aspektu je hlavní rozdíl oproti národním výzkumným programům.
V zásadě je tedy dobré mít dlouhodobou a neformální spolupráci v co možná nejširší výzkumné oblasti. Tím, že daná pracovní skupina sleduje vývoj oboru a je na špici dotyčné výzvy a nabídky na spolupráci vlastně přijdou „samy“ a jsou jakousi třešničkou na dortu, ke které se dopracujete mnoholetými kontakty a doslova každodenní mravenčí prací.
Máte zkušenosti s evropskými granty, a proto, co bylo při podávání grantu nejnáročnější?
Ze začátku je to skutečně obtížné, protože nejprve se musíte zorientovat v grantovém žargónu – tj. co to jsou „Deliverables“, „Milestones Workpackages“ atd., včetně toho, co je jejich náplní a jak příslušný odborný příspěvek na tyto požadavky a jednotlivé kategorie recenzního procesu odpovídá. Nakonec však to není zase tak zlé, chce to jenom se zorientovat a „poprat“ se s názvoslovím a dát správné věty do správné škatulky. Chce to samozřejmě zkušenosti, ale pomohou i návody pro žadatele o granty, nebo ještě lépe návody pro posuzovatele, které jsou ke stažení na webové stránce Cordis (http://cordis.europa.eu). Nutno však podotknout, že stránka Cordisu není obzvláště uživatelsky přívětivá a často se vyplatí spíše použít Google. Jak jsem již uvedl, chybí nám tu zkušená Evropská kancelář, která by nám ušetřila víkendy práce a orientování se v návodu na podání grantu. Je to těžké, ale není to beznadějné... nebojte se toho a pokud možno zeptejte se předem svého zahraničního koordinátora nebo partnera, co přesně se od vás očekává! Pomohou i školení nebo nákup uživatelsky přívětivých příruček jako například od fy. Hyperion z Irska. Cenné informace dostanete i od pracovníků Technologického centra Akademie Věd (doc. RNDr. Judita Kinkorová, CSc; manažer 7RP EU – NCP HEALTH – @email).
Jaká úskalí na vás, jako již zkušeného žadatele, přesto ještě čekala?
Ano, máte pravdu, člověka vždy něco překvapí... největší problémy jsou s vykazováním nákladů projektu, problémy jsou rovněž s audity projektu a vykazováním správného kurzu podle správné databáze Evropské centrální banky apod. Nestačí mít zkušenosti s jedním projektem, protože i v rámci různých direktorátů Evropské komise jsou administrativní postupy přeci jenom trochu jiné (např. DG Sanco versus DG Research má rozdílný elektronický systém). Navíc je to komplikováno tím, že jednotliví funkcionáři Evropské Komise jsou různě přísní při výkladu pravidel a požadují tu to či ono, nedá se to předem odhadnout. Takže obrňte se trpělivostí a spolupracujte s dobrým ekonomem, bez něhož byste jinak ztráceli spoustu svého odborného času.
V čem vidíte hlavní rozdíl v podávání žádostí o finanční podporu ze zdrojů ČR a EU?
Hlavní rozdíl je v nezbytnosti široké mezinárodní spolupráce a odborných partnerství. Zkrátka je potřeba přispět byť malým, ale unikátním dílem do řešení nadnárodního projektu. Jedinou výjimkou jsou individuální pregraduální a doktorská stipendia. Zde bych spíše radil pro naše zájemce se nejdříve krátkodobě školit v rámci výzkumných sítí Marie Curie Actions. Takto se uchazeči seznámí s problematikou evropských stipendií a jejich budoucí školitelé si je „oťukají“. V pozitivním případě pro ně / s nimi připraví atraktivní téma, které se pak podá do každoročního schématu individuálních stipendií. Tak, jak jsem již dříve uvedl, díky vysoké kompetitivnosti těchto stipendií je úspěšnost uchazečů přibližně 20 %. Další výjimkou jsou granty dávané pro inovativní základní výzkum („Frontier research“), které však v našem případě jsou prakticky nedostupné.
Nezapomeňte rovněž na důležitý aspekt evropské nadhodnoty, která často rozhoduje o tom, zda ten, či onen velmi dobrý projekt je, či není nakonec financován. Konečně v poslední době je potřeba sledovat vývoj kurzu koruny k euru, který díky svému nadhodnocení granty spíše znehodnocuje...
V 7. RP je nutné pro svůj projekt nalézt organizace vhodné k vytvoření konsorcia. Jak jste získal pro svůj projekt spolupracující partnery?
Jak jsem již dříve uvedl, optimální je mít co nejširší mezinárodní spolupráci a pak nabídky k partnerství v podstatě přijdou samy. Výhodou takovýchto projektů je i to, že vaše partnery znáte, oni znají vás a nedochází k nedorozuměním, či dokonce k závažným problémům. Vše funguje na principu „sněhové koule“, pokud se osvědčíte jako spolehliví spolupracovníci, často se seznámíte v rámci výzkumných konsorcií s lidmi, na které byste na národní úrovni nenarazili. Takto jsme se například seznámili s pracovní skupinou pro diagnostické nanotechnologie a podali jsme s nimi grant na vývoj DNA čipových metod pro rychlou DNA diagnostiku mutací u cystické fibrózy.
Co byste doporučoval těm, kteří se rozhodli v rámci některé z výzev 7. RP podat žádost o finanční podporu?
Především bych doporučil, aby se velmi dobře dohodli se svými zahraničními partnery na tom, čím unikátním by mohli do projektu vstoupit, počítali při stanovování rozpočtu s kurzovými posuny, byli připraveni hodně cestovat a konečně měli odvahu věnovat více ze svého volného času přípravě a úspěšnému řešení těchto projektů. Odměnou jim bude možnost poznat často velmi inspirující kolegy, včetně možnosti vidět odborné i lidské věci ze zcela jiného úhlu – a to je to, co já si na této činnosti nejvíce cením.
