Tým mediků 2. lékařské fakulty, který tvořili Klára Westfálová a Jan Fluger z 6. ročníku Všeobecného lékařství a Dan Kysilka z 5. ročníku, získal v kategorii studentů lékařských fakult první místo na Rallye Rejvíz. Průběh rallye, na níž soutěží týmy v přednemocniční péči a v medicíně katastrof, přibližují v odpovědích na několik otázek.
Co je soutěž Rallye Rejvíz?
Jedná se o mezinárodní soutěž týmů v přednemocniční péči a v medicíně katastrof. Koná se každoročně v Koutech nad Desnou v Jeseníkách a letos připadla po covidových odkladech na 29. září až 3. října. Z 2. lékařské fakulty jsme sestavili tým ve složení Klára Westfálová, Dan Kysilka a Jan Fluger.
Jak soutěž probíhá?
Soutěž je rozdělena do několika kategorií, my jsme se zúčastnili kategorie MUC. Rallye Rejvíz, která je určena pro studenty lékařských fakult ve 4.–6. ročníku.
Soutěž není jen pro zdravotnické složky, své úkoly plní i Policie České republiky a někdy se úkoly prolínají a je nutná spolupráce.
První den příjezdu jsme soutěžili my a s ostatními medickými týmy měřili síly v devíti modelových situacích. Druhý den jsme situace probrali s organizátory a třetí den jsme dělali figuranty my medici ostatním profesionálním týmům. Bylo velmi přínosné pozorovat, jak ke stejným modelovým situacím přistupují různé profesionální týmy od nás i ze zahraničí. Předposlední den bylo vyhlášení všech kategorií a následovala spanilá jízda, kde v jedné dlouhé koloně jedou všechny záchranářské i policejní vozy, všemožně nazdobené a se zapnutými sirénami.
Jak vypadají soutěžní úkoly a co je vaším cílem?
Celá soutěž je v principu simulací výjezdů zdravotnické záchranné služby. Stejně jako u reálných výjezdů i my dostaneme před samotným úkolem výzvu od operačního střediska s krátkou informací o tom, co nás na místě může čekat. Po příjezdu na místo zásahu se musíme nejprve zorientovat v mnohdy nepřehledné situaci, v případě součinnosti s ostatními složkami integrovaného záchranného systému navázat komunikaci, určit prioritu ošetření u jednotlivých pacientů, určit správnou diagnózu, zvolit adekvátní terapii a v neposlední řadě nahlásit operačnímu středisku správné směřování a způsob transportu pro jednotlivé pacienty. Náplň úkolů, stejně jako skutečná práce na záchranné službě, je velice pestrá.
Máte nějaký příklad?
Tak třeba hned první situaci jsme řešili v nepřehledné hlučné hospodě, kde našemu zachraňování „napomáhalo“ (mnoha způsoby) několik přihlížejících a bylo velmi obtížné si zorganizovat práci a zjistit, kdo naši pomoc skutečně potřebuje. Tato úloha probíhala ve spolupráci s policií, přičemž došlo dokonce na střelbu. Dále jsme řešili například případ s polytraumatizovaným pacientem, který byl zaklíněn v zorbingové kouli po nárazu do sloupu lanovky, taky intoxikaci lokálním anestetikem v ordinaci zubního lékaře, domácí násilí, překotný porod a mnohé další. V jedné ze soutěžních úloh jsme si vyzkoušeli práci v režimu medicíny katastrof, kdy jsme měli na starosti řízení zásahu u události hromadného postižení osob po výbuchu plynu a zřícení stropu, a to včetně triáže, ošetření všech raněných a organizace jejich odsunu. Celá tato úloha probíhala ve spolupráci s policí a hasičským záchranným sborem. Pomyslnou třešničkou byl úkol, kde jsme se dostali do role dispečera operačního střediska záchranné služby a museli jsme vyřešit hovor na tísňovou linku.
Úkoly jsou to skutečně rozmanité a mnohdy nepřehledné, proto je v hodnocení soutěžních posádek věnován velký prostor i schopnosti práce v týmu. Vždycky musí jít do situace někdo jako team leader. My jsme se na této pozici střídali a před každým úkolem jsme se domluvili, kdo bude velet. Pracovali jsme tak proto, abychom si každý vyzkoušeli všechny role a každý tak získal co nejvíce zkušeností. Velmi se nám to vyplatilo, protože byly úkoly, kde právě na určeného team leadera hodnotící čekali, a následně ho odvedli pryč, kde plnil jiný úkol, s cílem vyvést pracující tým z míry. My jsme si ovšem jen prohodili role, iniciativu přebral někdo jiný a úkol jsme dokončili.
Jak jste se připravovali?
Zájem o urgentní a intenzivní medicínu máme již delší dobu, a tak jsme se snažili sami vzdělávat formou dobrovolných stáží na záchrance, urgentním příjmu, workshopů vedených lidmi ze STEMII (klubu Motoláku věnujícího se intenzivní medicíně) i jinými lékaři, účastí na různých konferencích a seminářích atp. V rámci standardní výuky není této části medicíny věnováno moc prostoru a teorie nemůže nahradit praxi. Abychom jako tým byli dobře sehraní, několikrát jsme se před soutěží sešli a řešili modelové situace z minulých ročníků soutěže.
Máte něco, co byste chtěli vzkázat na závěr?
Vezměte toto jako malou motivaci od nás, a jestli vás něco podobného láká, rozhodně do toho jděte! Nejen, že to prověří vaše znalosti, ale hlavně tak poznáte spoustu lidí jak z oboru, tak i ostatních fakult a naučíte se něco nového. Pro nás to byla skvělá zkušenost, co nás posunula zase o něco dál, a můžeme to jen doporučit.
Pokud by vás zajímalo víc o soutěži, tak zavítejte na stránku rallye.
