Mgr. Jana Zelenková, vrchní sestra z Pneumologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, zaslala děkanovi poděkování studentům, kteří v dubnu pomáhali na COVID jednotce. Více o zapojení mediků na této klinice čtěte v rozhovoru.
S čím konkrétně a na jakých pozicích u vás medici v průběhu dubna pomáhali?
Jejich hlavním úkolem byla pomoc při oblékání a svlékání ochranných pomůcek, hlavně museli dohlédnout na to, aby nedošlo k jakékoli chybě, která by měla za následek ohrožení dotyčného, ale i ostatních zaměstnanců. Byli na telefonu, zajišťovali distribuci stravy na COVID oddělení, dezinfekci vaků s odpadem, brýlí a štítů – a k tomu rozdávali i povzbuzení a dobrou náladu.
Jak náročné bylo zaškolit takový počet „nováčků“ naráz? Jak fungovala vzájemná komunikace a spolupráce?
Velkou pomocí nám byl medik 6. ročníku Štěpán Fojtů, který se pravidelně zúčastňuje nácviků v nemocnici v Těchoníně. Když si vzpomenu, že se mně hlásil jako „koordinátor“... To pro mne bylo příliš abstraktní, naštěstí jsem po pár větách objevila jeho kvality, a ty jsme naplno využili. Ještě před začátkem spuštění provozu COVID oddělení už s námi pracoval. Zúčastnil se i schůzek s hygieničkami nemocnice. Pak se sám oblékl do Tyvec obleku, půjčil si na operačních sálech prádlo a hodiny se pohyboval mezi námi takto oblečený a testoval, co bude pro personál nejméně zatěžující. Pak postupně vyškolil všechen personál – lékaře, sestry, sanitáře, uklízečky a na závěr všechny mediky. Všechny školil postupně, nejprve proběhla přednáška a pak praktický nácvik. Ono obléct Tyvec oblek, na boty návleky, ty dokola přilepit páskou k obleku, totéž s rukavicemi, nasadit brýle, kapuci, štít, vše zkontrolovat, nikde nesměl koukat ani vlásek – na to bylo třeba se soustředit. Proto ve vstupním filtru byla i zrcadla, aby si mohl každý vše překontrolovat. A pak po 3 hodinách při odchodu z oddělení každému pomoct se svléknout tak, aby nedošlo k jakémukoli přenosu infekce, sledovat každý pohyb a hned dezinfikovat – to vše museli všichni perfektně ovládat. Myslím, že to všichni zvládli „na jedničku“, protože po ukončení provozu COVID stanice byl jen jeden člen ze všeho personálu pozitivní (a není jisté, že se infikoval zde). Náš „velitel“ mediků Štěpán si vzal na starost i jejich kompletní rozvrhy služeb, prostě aby vše šlapalo „jako na drátku“. Staniční sestra Helena a Marián si nemohli spolupráci s ním, a i disciplinovanost ostatních mediků, vynachválit.
Pokud vím, zájem o pneumologii jako specializaci mezi absolventy je spíše menší; víte už nyní například, zda někdo z dobrovolníků, kteří u vás pomáhali, bude chtít po této zkušenosti u vás pracovat?
Ano, ptala jsem se jich, většina odpovědí byla, že směřují mimo pneumologii. Až Štěpán mi řekl, že chce být pneumolog. Dokonce v posledním týdnu skládal státní zkoušky, takže jsme mu všichni drželi palce. Asi dobře, protože už je lékař a nastupuje na naši kliniku.
Jak nyní zvládáte provoz bez studentů – dobrovolníků?
Provoz COVID oddělení byl ukončen k 24. 4. 2020, kdy jsme přeložili poslední tři pacienty na infekční oddělení naší nemocnice.
V čem byla tato zkušenost pro vás na klinice přínosná?
Zpočátku velký strach z nového, z neznámé infekce, jestli to zvládneme. Museli jsme během 14 dnů v podstatě „přestavět“ celou kliniku. Kompletně vybavit 2 COVID stanice ve 3. patře, vybudovat vstupní a výstupní filtry, připravit šatny, jídelnu a odpočinkový prostor pro personál, po celé klinice vznikly nové přepážky, stěny. Současně naše lůžkové stanice i s pacienty přestěhovat do nových prostor, jednu o patro níže, druhou i s onkologickým stacionářem na hlavní budovu a v nových prostorách bylo třeba také udělat mnoho úprav. Jsem ve FN Motol 26 let a nikdy jsem nezažila tak rychlé tempo všech řemeslníků – díky jim!
Pak tu byly také obavy, že nebude dostatek ochranných pomůcek, denně se to řešilo v médiích. Když je vedení nemocnice zajistilo a začaly se konečně přivážet, všichni se uklidnili. Největší radost byla, když přišly štíty firmy Průša, to bylo takové „LEGO“, které skládaly celý víkend sestřičky a sanitáři na JIPu.
Určitě bylo přínosem i to, že se tu sešli lékaři, sestry a sanitáři z různých klinik nemocnice, s různými odbornostmi, a spolu s mediky vytvořili úžasný tým. Sice jen na měsíc, ale určitě budeme všichni dlouho vzpomínat.
