Rozhovor s Ondřejem Hubálkem, studentem 5. ročníku Všeobecného lékařství a místopředsedou akademického senátu, o koordinaci studentské pomoci na 2. lékařské.
Na 2. lékařské fakultě jsi hlavním koordinátorem dobrovolného zapojení mediků do pomoci v boji s koronavirem. Kdy a jak jsi s tím začal? Kdo tvoří „tvůj“ tým?
Iniciativa byla už od začátku týmová. Jakmile byla zrušena výuka, přišla fakulta s e-mailovou adresou, kam se mohli hlásit studenti, kteří by rádi někde vypomohli. Vzhledem k množství studentů jsme se pak rozhodli nahradit e-mail dotazníkem, který sbírá o studentech více údajů, a my jsme schopni dobrovolníky lépe rozřazovat do jednotlivých zdravotnických zařízení. Také máme díky tomu přehled o tom, kdo již někde pomáhá a koho můžeme naopak ještě oslovit. V našem „krizovém týmu“ je Aneta Nyčová, Tomáš Jelínek, Majda Lisá, Ema Kalenská, Standa Štrba, Bára Prýmková, Irena Pečínková a Anna Leichterová. Každý z nás má na starost trochu něco jiného. Do řešení současné krizové situace se také zapojil Lukáš Vaněk a Paulina Bernardová v rámci pracovní skupiny pro distanční výuku a Vojtěch Kunc, který řeší s děkanátem a garanty státnicových předmětů státní závěrečné zkoušky.
Jak vypadá tvůj typický všední den této doby? Co obvykle zařizuješ a jaké úkoly řešíš?
V současné době je již práce míň, vše se celkem zaběhlo, takže třeba Aneta, Tomáš a Ema stíhají chodit pomáhat i na urgentní příjem FN Motol, rozhodli jsme se již scházet se méně, abychom snížili riziko nákazy v rámci týmu. Zároveň většina z nás má i studijní povinnosti, které se lépe naplňují z pohodlí domova. Já osobně mám na starost komunikaci s ostatními fakultami, s naším děkanátem, s několika regionálními zařízeními a starám se o data o dobrovolnících. Třeba Bára nebo Tomáš vyřizují požadavky pražských nemocnic. Systém je nastaven tak, že jim zavolá někdo z personálního oddělení nemocnice s požadavkem na počet studentů a třeba ročník či zkušenosti, oni poté studenty vyberou, osloví a jejich kontakt pošlou do dané nemocnice.
Jak funguje spolupráce mezi fakultami? A s vedením naší fakulty? Děkan prof. Komárek prohlásil, že bez tebe by to nešlo. Jak to vnímáš ty?
Spolupráce mezi fakultami funguje dobře, především na začátku to bylo podle mě velmi důležité. Nyní si ale již každá fakulta jede víc svůj systém a třeba v Olomouci převzal roli koordinátora Olomoucký kraj a studenty přiřazuje podle potřeb on. Se zástupci z 1. a 3. LF UK věříme, že magistrát nechá tuto kompetenci v rukou studentů, vzhledem k tomu, že to doposud funguje bez nějakých větších, systémových problémů. Jinak výrok pana děkana je rozhodně moc milý, ale myslím si, že beze mě by to šlo. Mám tu výhodu, že díky působení v Motoláku a v akademickém senátu znám jak studenty, tak vedení fakulty a její prostředí, ale myslím si, že takových lidí je mezi studenty více. Možná by to někdo jiný dělal celé jinak, možná hůře, možná lépe, rozhodně by se to celé ale beze mě zvládlo. Snažím se být pouze užitečný tam, kde můžu. Což bylo na začátku celé krize v mém případě spíš právě v organizaci než někde v první linii.
Kolik dobrovolníků z 2. lékařské a z jakých ročníků se do této chvíle zapojilo? Mohou se stále hlásit další? Pokud ano, děje se to?
V tuto chvíli evidujeme 485 mediků studujících v češtině, 38 zahraničních studentů, 33 studentů fyzioterapie a 7 studentů ošetřovatelství. Z každého ročníku je to asi 80 studentů, páťáků je asi 110. Přihlásit se určitě ještě mohou, za poslední týden se nám přihlásilo 18 nových lidí.
Jaký je zájem o mediky jako dobrovolnou výpomoc? Pracují už někde všichni, kteří projevili zájem a registrovali se?
Zájem o mediky je rozhodně velký, celorepublikově pracuje kolem 3 000 studentů. Rád bych zde uvedl na pravou míru, že o dobrovolnících mluvíme v tom smyslu, že se dobrovolně přihlásili někde vypomoci. Většina nemocnic sama nabídla se studenty uzavřít buď DPP či DPČ. Nicméně to, že člověk nastoupí ať už třeba na „covidové“ oddělení nebo kamkoli jinam, je čistě dobrovolné, pracovní povinnost se zatím alespoň v Praze nevymáhá. Jinak z asi 550 studentů je momentálně aktivně zapojeno 284, takže přibližně polovina.
Jak funguje rozdělování dobrovolníků na konkrétní místa? Kdo a jak určuje, kdo kde bude?
Dobrovolníky rozřazujeme především podle ročníků a podle toho, jaký je požadavek z daného zdravotnického zařízení. Máme o studentech informace, jaké mají zkušenosti nad rámec běžného studia, to nám také někdy pomáhá při výběru. Samozřejmě do regionálních nemocnic umisťujeme pouze studenty, kteří v dané oblasti bydlí. Dál už je to asi spíše náhodný výběr. Když si nemocnice zažádá o deset třeťáků a my jich v databázi máme 70, je těžké vybrat nějak „spravedlivě“. Proto prosíme ty, na které se zatím nedostalo, aby byli trpěliví.
Na jakých pracovištích a kde nejčastěji medici z naší fakulty pomáhají?
Nejvíce studentů je samozřejmě ve FN Motol jakožto v naší domácí nemocnici. Momentálně zde pracuje 108 studentů, a to na všech možných pozicích od laborantů třeba na patologii či mikrobiologii přes ošetřovatele na běžných lůžkových odděleních nebo na odděleních vyčleněných pro pacienty s onemocněním Covid-19 a asistenty na operačních sálech až po výpomoc na urgentním příjmu. Dále máme 54 studentů v Nemocnici Na Bulovce, 25 v Nemocnici Na Homolce, 30 na Krajské hygienické stanici hl. m. Prahy. V jednotkách pak studenti vypomáhají i v malých nemocnicích třeba v Mělníce, Ostrově či Jihlavě.
Jsou už povinně zapojeni všichni studenti z 5. a 6. ročníků, nebo vše zatím stále probíhá na dobrovolné bázi?
Naštěstí máme dostatek dobrovolně přihlášených studentů, kterými jsme schopni pokrýt potřeby nemocnic v Praze, takže pracovní povinnost pro studeny 5. a 6. ročníku u nás v Praze uplatněna zatím není. Věříme, že to tak zůstane i nadále, protože ne každý pomáhat může. Především šesťáci tráví velkou část svého času učením, aby z nich mohli být co nejdříve hotoví lékaři a mohli bojovat se současnou pandemií právě z pozice lékařů.
Předpokládám, že stejně jako ostatních, i tebe se týká výuka v online prostředí. Jak to stíháš? Jsi v pátém ročníku; které předměty momentálně distanční formou studuješ a jak to u blokové výuky, hodně vázané na klinickou část, probíhá?
Když byl vyhlášen zákaz prezenční výuky, měl jsem zrovna druhý týden Pediatrie II. Zrovna pediatrie se přesunula do online prostředí jako jedna z prvních a velice dobře, takže ještě v ten pátek jsem měl zápočtový test. Poté následoval blok K10 (Klinických 10), který se online z podstaty toho předmětu dělat nedá. Dost nás to všechny mrzelo, protože tento blok patří k těm lepším a student má příležitost přičichnout k oboru, který by třeba jednou rád dělal, více zblízka. Nyní mám Internu II, která už si na distanční výuku také zvykla a především zásluhou paní dr. Piťhové máme zprostředkované nahrané přednášky. Jejich výhodou je hlavně to, že si je člověk může pustit kdykoli a třeba z pohodlí postele. Samozřejmě absence pacientů u výuky je znát, ale třeba právě v tomto předmětu to až zas tak velký zásah není, vzhledem k tomu, že interna probíhá ve 4., 5. a 6. ročníku a ještě má jednu letní stáž. O pacienty s interními problémy tedy během celého studia medicíny nepřijdeme. V jiných blocích, jako je třeba ORL či psychiatrie, to však problém nejspíš bude.
Máš informace o tom, jak kloubí dobrovolnou práci s distanční výukou ostatní? Fungují v tomto směru např. nějaké „úlevy“ pro ty, kteří pracují v první linii (i jinde)? Bude se tato praxe započítávat do výuky, a pokud ano, tak jak?
Moc informací od spolužáků v tomto ohledu nemám, ale nemyslím si, že nějaké úlevy jsou. Avšak vzhledem k tomu, že většina přednášek a seminářů je nepovinná nebo jsou přímo nahrávány a je možné si je pustit později, to problém není. Pokud má někdo z nějakého předmětu test (např. prváci z anatomie), většina pracovišť funguje na směny, je tedy možné si to domluvit tak, aby u testu přítomni být mohli. O započtení současného pomáhání jako letní praxe se mluví, je to ale na děkanovi a přednostech jednotlivých ústavů a klinik, pod které letní stáže spadají.
Jaké zkušenosti ti současná situace dává? Mění se v souvislosti s tím nějak tvoje priority ohledně dalšího směřování v medicíně po státnicích?
Myslím, že je tohle o organizaci podobně jako jiné věci, které v rámci Motoláku nebo občas i SKASu děláme, jen tentokrát se jedná hlavně o práci s mnohem větším počtem lidí a situace se především na začátku měnila ze dne na den. Naštěstí mám kolem sebe skvělý tým, který dělá velký kus práce. Do budoucna to asi moje směřování neovlivní, pro práci s dětmi už jsem v podstatě rozhodnut.
Nějaký vzkaz, postřeh, myšlenka závěrem?
Rád bych poděkoval všem, kteří se nám jako dobrovolníci přihlásili. Ať už někde pracují či nikoli. Doufám, že tohle vše co nejdřív pomine a život se vrátí víceméně do normálu. Všichni asi chceme stihnout ještě pár piv ve Vojákovi (smajlík).
