V pondělí 18. prosince 2006 ministr zdravotnictví MUDr. Tomáš Julínek, MBA, předal v Hrzánském paláci Cenu ministra zdravotnictví za výzkum a vývoj v rámci řešení projektů IGA za rok 2006 profesoru MUDr. Janu Starému, DrSc., za projekt „Časná odpověď na léčbu jako nejvýznamnější prognostický faktor dětské akutní lymfoblastické leukemie v nové mezinárodní léčebné studii“.
V nedávné době jsme informovali o ocenění profesora Starého „Cenou ministryně školství za výzkum“ za výsledky v oboru dětské hematologie a onkologie.
Obě ceny jsou důležitá a prestižní ocenění, ke kterým vám, pane profesore, upřímně blahopřejeme!
Při této příležitosti jsme požádali pana profesora Starého (přednostu Kliniky dětské hematologie a onkologie) o krátký rozhovor:
Máte dosud za sebou velkou řadu odborných aktivit v oboru dětské hematologie a onkologie, přesto bych se nejprve zeptala na vaše začátky. Věděl jste už na studiích, který obor je vám blízký a kterému byste se chtěl věnovat?
Jsem absolventem fakulty dětského lékařství UK v Praze, a tak je celý můj klinický život spojen s motolskou nemocnicí. Na II. dětské klinice jsem stážoval jako medik v 5. i 6. ročníku a vykonal státnici z pediatrie, po které mi přednosta kliniky profesor Houštěk nabídl místo sekundáře na klinice a tím mě zaskočil, protože mě lákala neurologie a měl jsem dokonce již slíbené místo. Tenkrát se automaticky předpokládalo, že absolventi pediatrické fakulty budou dělat pediatrii a pan profesor jako zakladatel fakulty na to byl obzvláště citlivý. Musel jsem tedy s pravdou o neurologii ven. Nicméně pan profesor smetl mé námitky slovy, jak mohu na konci školy vědět, co chci dělat, ať zkusím pediatrii a uvidím. Tak jsem zkusil a nikdy nelitoval. Jedním z oborů na II. dětské klinice pěstovaných byla hematologie, kterou vedl pan profesor Hrodek a pracovaly tam primářka Hynieová a Petrtýlová. Našel jsem v nich své pracovní vzory a v hematologii obor, který mne zaujal. Hematologie nemá k onkologii daleko, s motolskou onkologií je spojena další mimořádná osobnost profesora Kouteckého, a tak na spojení dětské onkologie a hematologie v jednu kliniku v roce 2004 nebylo nic překvapivého.
Jaká je dětská onkologie dnes? Jaký byl nejdůležitější krok, který věda v poslední době udělala a který by se významně projevil v léčbě dětských pacientů?
Po stránce léčby udělala dětská onkologie největší pokrok v sedmdesátých a osmdesátých letech. To byla doba největšího rozvoje moderní chemoterapie. Většina dětských nádorů (na rozdíl od nádorů dospělých) je na chemoterapii velmi dobře citlivá, a tak její účinná aplikace spolu s vytýčením zásad moderní onkochirurgické léčby změnily zásadním způsobem prognózu nemocných dětí. Následovaly pokroky v zobrazovacích metodách (CT, MRI), podpůrné léčbě (antibiotika, antimykotika, krevní deriváty) i v poznání etiologie a patogeneze nádorového bujení. Výzkum je dnes zaměřen na poznání odlišností biologie normálních a nádorových buněk. Metody molekulární biologie umožňují detailní poznání funkce jednotlivých buněčných receptorů, proteinů a stále více i genů. Z toho onkologie těží zaváděním takzvané cílené léčby, ovlivňující nádorové bujení na buněčné úrovni. Cílem je zničit buňky nádorové a zachovat buňky normální. Bezprostřední perspektivou je kombinování chemoterapie a cílené léčby za účelem snížení vedlejších účinků terapie a zvýšení její účinnosti.
V roce 2002 jste se stal jedním z autorů mezinárodního léčebného protokolu pro léčbu dětských akutních lymfoblastických leukemií s názvem Acute Lymphoblastic Leukemia Inter-Continental 2002. Můžete nám popsat, jak takový léčebný protokol vzniká?
Mezinárodní protokol léčby dětské leukémie, na jehož tvorbě jsme se podíleli, se nazývá „Acute Lymphoblastic Leukemia Intercontinental-BFM 2002“ (ALL IC-BFM 2002). Zkratka BFM (Berlin, Frankfurt, Münster) znamená, že je založen na velmi úspěšném německém přístupu k léčbě dětské leukémie, kde se děti podrobují velmi intenzivní léčbě v prvých dvou měsících od diagnózy (indukce) a v zkrácené podobě šest měsíců od diagnózy (pozdní intenzifikace léčby). Nejvýznamnějším prognostickým znakem je u dětské leukémie rychlost redukce leukemických blastů v kostní dřeni a krvi v prvých týdnech léčby (časná odpověď na léčbu). V protokolu jsme ji hodnotili mizením blastů v kostní dřeni za dva a čtyři týdny od diagnózy. Děti s pomalou redukcí blastů byly zařazeny do intenzivnějšího léčebného schématu. Současně jsme ověřovali schopnost detekce úbytků blastů měřenou v mikroskopu přesným měřením počtu leukemických buněk metodami molekulární biologie. Prokázali jsme, že metody molekulární biologie, stanovující leukemické buňky detekcí klonálně specifických přestaveb imunoreceptorových genů, jsou přesnější a klinicky lépe využitelnou informací. Tyto metody zavedeme do rutinního použití v nové studii léčby leukémie plánované na rok 2007.
Léčebná studie ALL IC-BFM 2002 vznikla jako konsensus názorů odborníků jednotlivých zemí. Současná doba počítačů a e-mailu významně zjednodušuje kontakt mezi jednotlivými zeměmi. Právě nyní mi jako každý rok touto dobou přicházejí e-mailem národní databáze s výsledky diagnózy a léčby v jednotlivých zemích, které budeme se statistiky analyzovat. Do studie je ročně zařazeno 800 dětí s leukemií, což ji činí jedním z největších mezinárodních projektů v historii dětské onkologie. Naše pracoviště je koordinátorem výše uvedených výzkumných úkolů se studií spojených.
Jaká je situace ve vašem oboru z hlediska přílivu mladých mozků?
Na klinice jsou mladí lékaři u lůžka i ve výzkumných laboratořích. Řada z nich jsou talentovaní a pracovití lidé. V dnešní době mají možnost přednášet na mezinárodních konferencích a hlásit se na studijní pobyty do zahraničí. O budoucnost oboru nemám obavu.
Děkuji za rozhovor.
-mc-
Foto: V. Stárek (fotolaboratoř)
