Liba Z, Kayserova J, Elisak M, Marusic P, Nohejlova H, Hanzalova J, Komarek V, Sediva A. Journal of Neuroinflammation. 2016 Mar 3;13(1):55. doi: 10.1186/s12974-016-0507-9. IF:4.667
Publikaci představuje první autorka MUDr. Zuzana Libá, Ph.D., z Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol.
Anti-N-metyl-D-aspartát (NMDAR) receptorová encefalitida je recentně popsané akutně probíhající zánětlivé onemocnění mozku na autoimunitním podkladě. Na patogenezi se podílejí anti-NMDAR protilátky, které vedou k internalizaci excitačních glutamátových NMDA receptorů, které jsou hojně přítomné na neuronech v celém mozku. Z klinických projevů dominují psychiatrické příznaky, mimovolní pohyby a epileptické záchvaty, může však dojít i ke kómatu a smrti.
V imunopatogenezi onemocnění se předpokládá, že na počátku dojde k infiltraci imunitních buněk, zejména B lymfocytů, do oblasti centrálního nervového systému, kde následně již zůstávají, a jsou tak již jen obtížně terapeuticky ovlivnitelné. O zapojení T lymfocytů toho není příliš známo.
Naše práce měla za cíl přispět k současným znalostem o imunopatogenezi onemocnění pomocí stanovení hladin chemokinů a cytokinů v séru a mozkomíšním moku u pacientů s anti-NMDAR encefalitidou. Celkem jsme vyšetřili 27 párových vzorků sér a mozkomíšních moků od 9 pacientů, v různých stadiích nemoci. Jedna z vyšetřovaných pacientek měla prolongovaný a komplikovaný průběh onemocnění, byla téměř rok v kómatu, nereagovala na běžné léčebné schéma a podstoupila experimentální intenzivní kombinovanou imunosupresivní terapii.
Na základě doby trvání od vzniku prvních příznaků byly vzorky rozděleny do třech časových období a srovnávány mezi sebou a s kontrolními vzorky zdravých pacientů. Pomocí metody multiplexové analýzy (Luminex) a enzymových esejí (ELISA) jsme stanovovali hladiny chemokinů (chemoatraktantů) pro neutrofily, monocyty a lymfocyty a cytokinů mapujících typ imunitní odpovědi a funkci B a T lymfocytů. Čas od doby vzniku onemocnění byl korelován s klinickým stavem, lymfocytózou v mozkomíšním moku a hladinami chemokinů a cytokinů.
Zjistili jsme, že na počátku onemocnění dochází k rychlé progresi klinických příznaků, která je podpořena lymfocytózou v mozkomíšním moku a zvýšenou hladinou chemokinů atrahujících T a B lymfocyty. Nejvíce zvýšená hladina těchto chemokinů byla u dívky s nejvíce komplikovaných průběhem onemocnění. V séru jsme neidentifikovali žádné známky zánětu. Naše data tedy podpořila úvahu o časné infiltraci lymfocytů do oblasti centrálního nervového systému a následného omezení patologického procesu v tomto prostoru. Navíc jsme detekovali mírně zvýšené hladiny cytokinů podporujících zapojení T lymfocytů do onemocnění, což může být významné pro výběr terapie, zejména u těch pacientů, kteří nereagují na dosavadní léčebná schémata.