Klener P, Fronkova E, Berkova A, Jaksa R, Lhotska H, Forsterova K, Soukup J, Kulvait V, Vargova J, Fiser K, Prukova D, Alam M, Calvin Lenyeletse Maswabi B, Michalova K, Zemanova Z, Jancuskova T, Pekova S, Trneny M. International Journal of Cancer. 2016 Nov 15;139(10):2252–60. doi: 10.1002/ijc.30263. Epub 2016 Aug 2. IF: 5.531
Publikaci představuje spoluautorka MUDr. Eva Froňková, Ph.D., z Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol.
Jednalo se o studii kolegů z 1. interní kliniky 1. LF UK a VFN pod vedením doc. Pavla Klenera. Zaujal je případ pacientky s chronickou lymfocytární leukémií (CLL), která se postupem let stala léčebně nezvladatelnou, a navíc byla následována další malignitou z lymfoidní řady – lymfomem z plášťové zóny (MCL). Tzv. Richterův syndrom se vyskytuje u malé části pacientů s CLL, kdy se původní klon transformuje do agresivního lymfomu se špatnou prognózou. Transformace do MCL je ale extrémně vzácná. Klíčové pro nás tedy bylo zjistit, zda se u dané pacientky jedná o dvě nesouvisející onemocnění, anebo zda jsou buňky chronické leukémie klonálně příbuzné s MCL. My jsme k tomu mohli přispět dvěma nástroji, které dobře zvládáme díky studiu akutní lymfoblastické leukémie u dětí. Prvním z nich je detekce klonality přestaveb genů pro imunoglobuliny (IGH) a jejich kvantifikace. Toto vyšetření provádíme prospektivně v čase ve formě detekce minimální reziduální nemoci nebo zpětně v období před propuknutím nemoci (tzv. „backtracking“). „Stopováním“ přestavby IGH z lymfomu jsme prokázali, že se jednalo o sekvenci, kterou nesly buňky CLL už 9 let před vypuknutím lymfomu. Co ale způsobilo rozdílný vzhled a chování těchto buněk? Na to nám odpověděla druhá využitá metoda – celoexomové sekvenování, jehož analýzou se v CLIPu zabýváme poslední čtyři roky. Buňky leukémie a lymfomu měly část aberací stejných, ale některé, podle predikcí velmi agresivní, byly nově přítomné až v klonu MCL. Jednu z nejvýznamnějších mutací, deleci v genu TP53, jsme dokázali pomocí „backtrackingu“ zpětně sledovat s velkou citlivostí. Poměrně překvapivě jsme buňky s touto variantou nalezli již ve vzorku krve z období čtyř let před propuknutím lymfomu.
A co z toho všeho vyplývá? Na počátku je zřejmě reakce B lymfocytů proti nějakému antigenu. Nové studie ukazují, že tímto spouštěčem mohou být jak struktury tělu vlastní (komponenty pojivových tkání, apoptotické buňky nebo DNA), tak cizí (např. virové antigeny). Při neschopnosti imunitního systému zlikvidovat infekci nebo při poruše regulace imunitní odpovědi takto zacílený klon přežívá, je svým antigenem dále stimulován a může hromadit mutace. Ty dále posilují jeho nezávislé chování, a nakonec způsobí transformaci do malignity, nebo dokonce dvou malignit, jak tomu bylo v našem případě. Jednou z léčebných, nebo dokonce preventivních možností by mohlo být včasné nalezení tohoto „spouštěče“ a přerušení zmíněného začarovaného kruhu, např. pomocí léčby infekce v případě mikrobiálních antigenů nebo pomocí imunosuprese v případě vlastních antigenů. Věříme, že rutinní odhalení těchto spouštěčů bude možné již brzy díky narůstajícím informacím ze sekvenování nové generace, na čemž se sami chceme v budoucnu podílet.
