Kramarzova K, Boublikova L, Stary J, Trka J. Leukemia. 2013 Apr;27(5):1194–6. doi: 10.1038/leu.2012.291. Epub 2012 Oct 10. IF: 10,164
Klinika dětské hematologie a onkologie
Gen WT1, lokalizovaný na chromozómu 11p13, je intenzivně studován jako možný prognostický faktor a marker související s měřením minimální residuální nemoci u pacientů s dětskou akutní myeloidní leukemií (AML). Studie nepotvrdila prognostický význam exprese genu WT1 při stanovení diagnózy dětské AML. Podařilo se však prokázat, že periferní krev je pro sledování minimální residuální nemoci a případné další účely s využitím exprese WT1 vhodnější než vzorky z kostní dřeně.
Ve studii uvádíte, že doposud se k většině analýz používaly jako zdroj leukemických buněk vzorky kostní dřeně. Proč jste se rozhodli zkoumat i vzorky z periferní krve?
Odpovídala první autorka článku Mgr. Karolina Škvárová Kramarzová, Ph.D.:
Pro mnohé účely, ať již z výzkumného či klinického hlediska, je materiál z kostní dřeně naprosto nenahraditelný. Ve srovnání s periferní krví je však získání vzorků kostní dřeně pro pacienta velmi náročný zákrok. Naším cílem proto bylo zjistit, zda lze získat podobnou, ne-li významnější informaci o významu genu WT1 u pacientů s dětskou AML (včetně jeho případného využití v klinické praxi) analýzou materiálu, jehož získání méně zatěžuje pacienta.
Jak se liší výsledky u dospělých a dětských pacientů?
Studie zaměřené na dětské a dospělé pacienty se liší jak ve výsledcích léčby, tak i například ve významu některých prognostických ukazatelů. Podobná situace je i v případě genu WT1. Přestože nacházíme v kohortách dospělých i dětských pacientů přibližně stejné hladiny exprese genu WT1, výsledky některých studií zaměřených na význam genu WT1 se u těchto dvou skupin pacientů výrazně liší. Vysvětlení může být několik. Vzhledem k faktu, že většina pacientů s dospělou AML jevyššího věku, je zřejmé, že tito pacienti představují naprosto odlišnou kohortu pro analýzu výsledků léčby. Předpokládá se také, že i biologie těchto dvou typů AML je odlišná – např. různé zastoupení některých subtypů nebo vyšší výskyt genových mutací u dospělých AML. Neméně důležitý je i fakt, že tyto dvě skupiny pacientů jsou léčeny odlišnými léčebnými protokoly, přičemž léčba dětské AML je výrazně intenzivnější.
