Heterogeneity in the systems of pediatric diabetes care across the European Union.

Pediatrická klinika
 
V roce 2008 byl za účasti předních evropských diabetologických center zahájen projekt SWEET, jehož hlavním posláním a cílem bylo vytvoření tzv. Center excelence pro léčbu dětského diabetu v zemích EU. Dětské diabetologické centrum Pediatrické kliniky 2. LF a FNM se dostalo do první desítky, kterým byl tento prestižní titul udělen. O významu této iniciativy svědčí to, že výsledkům první fáze projektu bylo věnováno zvláštní Supplementum časopisu Pediatric Diabetes. Studie SWEET se aktivně účastnili pracovníci PK doc. Cinek a doc. Šumník, kteří byli primárně odpovědni za zmapování současné situace v péči o diabetické děti v EU, ale přispěli též k úspěšnému ukončení ostatních podprojektů. Pomocí strukturovaného dotazníku získali údaje o diagnostické a léčebné praxi ze všech 27 zemí Evropské unie, tato kompletnost je poměrně unikátní v porovnání s podobnými typy projektů.
 
Doc. MUDr. Zdeňka Šumníka, Ph.D., jsme se zeptali, jak jsou léčeny současné evropské diabetické děti:
Z popisné analýzy dat vyplývá velká heterogenita v systémech péče o diabetické děti i v parametrech kompenzace. Celkově lze konstatovat, že kvalita péče není závislá na incidenci diabetu ani na hrubém domácím produktu jednotlivých zemí. Prospektivně vedený celostátní registr dětského diabetu je dostupný přibližně v polovině (13) zemí EU, systém hodnocení kvality péče o diabetické děti, pomocí kterého se každoročně sbírají a analyzují indikátory kvality, je k dispozici pouze v šesti zemích (Dánsko, Švédsko, Finsko, Německo, Velká Británie a Belgie), je potěšitelné, že v letošním roce se k nim připojila i Česká republika. Dostatečná je dostupnost inzulínů a glukometrů pro diabetické děti (s několika výjimkami týkajícími se inzulínových analog). Počty testovacích proužků do glukometru umožňují dětem měřit glykémii minimálně 3x denně ve všech zemích EU, 5x denně ve většině z nich (22 z 27). Problémem mohou být rozdíly v přístupu k selfmonitoringu mezi jednotlivými centry v důsledku toho, že úhrada z veřejného zdravotního pojištění může být pouze teoretická, významně ovlivněná lokálními limity, jak to známe i od nás. Léčba inzulínovou pumpou je kompletně hrazena v 19/25 zemích, v některých zemích jsou velmi omezené limity pro nasazování nových pacientů na pumpu, např. v Portugalsku je možné zahájit tuto terapii pouze u 100 diabetických pacientů za rok. Přístup k terapeutickým režimům se významně liší mezi centry – například v Litvě je 94 % dětí s diabetem 1. typu léčeno intenzifikovaně a pouze 2 % inzulínovou pumpou, ve Slovinsku je tento poměr 27 % vs. 70 %. Z jiných studií však poměrně překvapivě vyplývá, že samotný typ terapie dlouhodobé výsledky konzistentně neovlivňuje, důležitější se zdá dostupnost systému, hodnocení kvality péče a kvalita edukace.
 
-Barbora Beňová-