Profiling proteinuria in children after renal transplantation.

Cílem této studie, která byla vydána v Pediatric Nephrology, bylo zjistit, který z typů proteinurie převládá po transplantaci ledvin (RTx) u dětí. V ranní moči 53 dětí byly měřeny celkové proteiny (PROT), glomerulární protein albumin (ALB) a tubulární protein alfa-1-mikroglobulin (AMG). Střední naměřené hodnoty PROT, ALB, a AMG (v mg/mmol kreatininu) byly 20.0, 3.8, a 4.9. Patologicky zvýšená celková proteinurie byla nalezena u 47 % dětí (25/53), u 20 % (5/25) z nich se jednalo o proteinurii glomerulární, u zbylých 80 % (20/25) tubulární. Tři z pěti dětí s glomerulární proteinurií trpěly chronickou nefropatií štěpu. AMG i albuminurie negativně korelovaly vypočtenou glomerulární filtrací (eGFR). U dospělých je proteinurie také častou komplikací po transplantaci – převažuje zde také tubulární proteinurie, která je spojená se zhoršeným přežíváním transplantovaných ledvin.
 
Jaké postupy jsou v dnešní době používány k prevenci odhojení transplantátů u dětí? O odpověď jsme požádali doc. MUDr. Tomáše Seemana, CSc., vedoucího programu transplantací ledvin u dětí ve FNM.
V dnešní době se u dětí po transplantaci ledvin používá k prevenci odhojení (rejekcí) nejčastěji trojkombinace imunosupresiv takrolimus nebo cyklosporin, azathioprin a kortikosteroidy. V našem transplantačním centru používáme již několik let trojkombinaci s takrolimem, protože se v jedné srovnávací studii prokázalo, že takrolimus lépe zabraňuje vzniku akutních rejekcí než cyklosporin. V posledních letech je zejména v pediatrii snaha o redukci dávek nebo úplné vysazování kortikosteroidů vzhledem k jejich nežádoucím účinkům na rostoucí dětský organismus. Novým imunosupresivním lékem k prevenci rejekcí je sirolimus, který je používán zejména v případech chronické rejekce nereagující na běžně používanou imunosupresi. Na rozdíl od dospělých pacientů nebylo u dětí prokázáno, že by indukční léčba monoklonálními protilátkami proti interleukinu IL-2 významně snižovala výskyt akutních rejekcí, a proto se u nerizikových dětských pacientů dnes nepoužívá.
 
S aktuálně používanou imunosupresivní léčbou je výskyt akutních rejekcí mnohem nižší než v minulosti, jen asi 20 % dětí prodělá akutní rejekci v časném potransplantačním období. Navíc jsou tyto rejekce většinou dobře citlivé na antirejekční léčbu a po intenzifikaci imunosuprese se funkce štěpu vrací do normálních hodnot. Problémem však zůstává chronická rejekce, která je nejčastější příčinou selhání funkce transplantované ledviny. Přesto se výsledky přežívání transplantovaných ledvin stále zlepšují a v dnešní době funguje po 5 letech 75 % transplantovaných ledvin a po 10 letech 60 %.
 
-mk-