Veselka J, Faber L, Jensen MK, Cooper R, Januska J, Krejci J, Bartel T, Dabrowski M, Hansen PR, Almaas VM, Seggewiss H, Horstkotte D, Adlova R, Bundgaard H, Ten Berg J, Liebregts M. Canadian Journal of Cardiology. 2018 Jan;34(1):16–22. doi: 10.1016/j.cjca.2017.10.020. IF: 4.403
Publikaci představuje senior autor prof. MUDr. Josef Veselka, CSc., z Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
Současná klinická medicína je založena na důkazech. O těch však většinou referují ta nejlepší centra, kdežto ta horší mají logickou tendenci své výsledky nezveřejňovat. Napříč všemi medicínskými obory platí, že zkušenější mají zpravidla výsledky lepší a méně zkušení či začátečníci naopak horší („practice makes perfect“). Také platí, že čím složitější výkon, tím je rozdíl mezi nejlepšími a nejhoršími centry větší.
Podle doporučených postupů týkajících se hypertrofické kardiomyopatie a léčby pomocí alkoholové septální ablace by centra před samostatným prováděním výkonů měla mít zkušenost s 50 takovými intervencemi a každý rok jich provádět nejméně pět.
V naší práci jsme testovali, zda tento výrok v doporučených postupech založený pouze na konsensu odborníků je správný. Rozdělili jsme 1310 konsekutivních evropských pacientů na skupinu prvních 50 léčených v daném centru a skupinu začínající padesátým prvním pacientem v pořadí.
Ukázalo se, že výkon samotný byl ve zkušenějších centrech spojen se signifikantně nižší periprocedurální mortalitou (0,4 % vs. 2,1 %), nižším počtem periprocedurálních komplikací (12 % vs. 21 %) a nutností implantovat nižší počet kardiostimulátorů (9 % vs. 15 %). Také dlouhodobá adjustovaná kardiovaskulární mortalita byla u pacientů léčených ve zkušenějších centrech nižší, podobně jako nutnost opakovat výkon i jeho dopad na funkční klasifikaci dušnosti. Všechny uvedené výsledky byly statisticky signifikantní.
Otištění naší studie bylo doprovázeno editorialem autora z New Yorku navrhujícím nový způsob organizace léčby hypertrofické obstrukční kardiomyopatie v USA.
