MUDr. Michal Malina

MUDr. Michal Malina je doktorandem v programu M.D., Ph.D. na 2. lékařské fakultě UK a lékařem Pediatrické kliniky. Tématem jeho výzkumu jsou dědičná onemocnění ledvin, zvláště nefrotický syndrom a atypický hemolyticko-uremický syndrom (HUS). V letošním roce získal na Vědecké konferenci naší fakulty cenu za nejlepší přednášku právě o atypickém HUS, konkrétně o funkční analýze mutací v genu pro centrální složku komplementu C3, objasňující nový patomechanismus vzniku onemocnění.
Minulý rok strávil na klinické stáži na prestižní univerzitní nemocnici v Německém Heidelbergu. Během této stáže se věnoval i výzkumné práci, jejímž výsledkem bylo mimo jiné spoluautorství publikace o atypickém HUS ve vysoce impaktovaném časopise The New England Journal of Medicine (IF 53,2).
 
Proč jste si vybral právě obor dětské nefrologie?
V posledním ročníku medicíny jsem stážoval na pediatrii na oddělení nefrologie, kde mě oslovil prof. Tomáš Seeman a nabídl mi možnost, jak skloubit práci na zajímavém pediatrickém oddělení a možnost věnovat se vědě. Přenos nápadů z čistě vědeckého světa laboratoře do světa praktické medicíny a obráceně je totiž přesně to, co mě opravdu baví.
 
Byl jste na nějakém pracovním pobytu v zahraničí?
Po nástupu na Pediatrickou kliniku jsem vyjel na velmi krátkou stáž do Bonnu, kde jsem poznal jiné než domácí molekulárně genetické pracoviště. Poté se na mne usmálo velké štěstí, když jsem získal velmi slušné německé stipendium na čtyřměsíční pobyt na výzkumnou stáž do Heidelbergu. To byl můj první kontakt s tímto pracovištěm, který se ukázal jako velmi zásadní pro mou další práci. V této laboratoři přidružené k pediatrické klinice jsem začal pracovat na projektu o C3 mutacích a poznal profesora Schaefera, který mě dále velmi pozitivně ovlivnil. Práce, kterou jsem tam za ty čtyři měsíce odvedl, se jim natolik líbila, že mě poté pozvali na další rok, tentokrát klinické stáže, přímo na pediatrické klinice. Navíc mě vyslali dokončit projekt funkční studie C3 mutací do nejlepší laboratoře, která se tímto problémem zabývá, do INSERM, sídlící ve starém konventu Cordellier v samém centru Paříže.
 
Liší se podle vás podmínky pro lékaře u nás a v cizině (Německo, případně Francie)?
V Paříži jsem viděl medicínu spíše z dálky, tam jsem pracoval pouze ve výzkumném institutu, i když na chvíli jsem se samozřejmě byl podívat i do nemocnice. V Německu jsem měl opravdu intenzivní kontakt s klinickou medicínou, když jsem pracoval rok na pediatrické klinice jako sekundář na plný úvazek. Člověk se musel rychle vzpamatovat z jazykového šoku a naučit se dobře komunikovat. Obecně mi přišlo úžasné, jaká vstřícnost a péče se věnovala výchově sekundářů. Jednalo se o opravdu intenzivní a německy dobře naplánovaný výcvik. Počítá se s tím, že člověk je samostatný a aktivní, ptá se a často je velmi všetečně dotazován a v debatě musí obstát a podložit si své argumenty důkazy. Pracuje se hodně v týmu, kdy dobře argumentované názory a nápady jsou brány vážně od všech. Profesoři a docenti mají relativně hodně času radit a dohlížet na sekundáře, kteří pod dohledem řeší většinu práce celé kliniky na ambulancích i lůžkových odděleních. V Německu se mi též velmi líbil systém výuky mediků, kdy v šestém ročníku nastoupí na praktický rok a jsou plně vzati do klinické práce. Také mají zadané výzkumné téma, ze kterého zpracovávají doktorskou práci. Zapojují se i do širších vědeckých týmů tak, že např. zpracovávají metodický pokus či dílčí problémy práce vedené postgraduantem či postdokem.
 
Řekněte nám něco o své vědecké práci v Německu.
V Německu jsem začínal v roce 2008 v molekulárně genetické laboratoři s projektem mapujícím mutace v C3 genu u atypického HUS ve velké kohortě dětí. Výsledek této práce jste mohli vidět na naší vědecké konferenci.
Co se týká článku v New England Journal of Medicine, stálo za tím pečlivé pozorování a byla to i trochu shoda náhod. Věděl jsem už dobře, že u atypického HUS stojí v pozadí porucha komplementu, a měl jsem tehdy na stole velmi recentní článek o tom, že i shiga toxin produkovaný verotoxigenními kmeny E. coli podobně narušuje funkce komplementu. Na oddělení jsme zrovna přijali malou holčičku, u které jsme diagnostikovali klasickou formu HUS způsobenou shigatoxinem z E. coli O157. Vedle toho ale měla i hyperaktivovaný komplement. Její stav se začal během jedné noci dramaticky zhoršovat po neurologické stránce. Měla sérii křečí, hemiplegii, a nakonec upadla do komatu. Dialýza ani plasmaferéza nepomohly. Vzhledem k hyperaktivaci komplementu jsme tedy podali látku blokující komplement jménem eculizumab ve snaze zvrátit tento proces. Hned po první dávce se stav dramaticky zlepšil, dívka se probrala, začala komunikovat a její ledviny se začaly vzpamatovávat z akutního selhání a okamžitě začaly produkovat moč. Po týdnu byl její stav z nefrologického i neurologického hlediska zcela v normě. Nyní je dívka úplně v pořádku, bez dalších obtíží. Toto jsme si nenechali pro sebe a odeslali toto pozorování do NEJM. Editorce se článek velmi líbil, nicméně ve stejnou chvíli udělala to samé skupina lékařů z Montrealu a Paříže. Bylo nám doporučeno spojit oba články v jeden, aby měly větší relevanci. Poslali jsme tedy společnou souhrnnou práci s třemi dětmi (z Heidelbergu, Paříže a Montrealu). V tu samou chvíli, kdy se článek připravoval k vydání, rozjela se naplno v Německu hysterie kolem epidemie HUS a nového kmene E. coli. V NEJM uspíšili vydání našeho článku, kdy ten vyvolal velký ohlas v odborných kruzích (komentáře v Nature a Science), ale i v tisku. Firma vyrábějící tuto protilátku ji i v reakci na náš článek poté zdarma uvolnila a během této epidemie byla podávána pacientům s těžkou formou shigatoxinem způsobeného HUS. Výsledky bohužel zatím nejsou k dispozici a jsem hodně zvědav, jak tato studie dopadne. Předběžné zprávy jsou zatím optimistické. Problémem této léčby je její obrovská nákladnost. Tato protilátka, eculizumab, je hodnocena jako vůbec nejdražší lék na světě a stojí cca 15 000 Euro na dávku.
 
Kolik času vám zabrala práce na tomto článku?
Nejtěžší bylo dát dohromady dva původní články. Když jsme psali a následně zkracovali náš článek, tak jsem opravdu zjistil, kolik člověk používá úplně zbytečných slov a co vše se dá osekat. Práce dohromady i s recenzním řízením nám zabrala asi měsíc.
 
Co plánujete v současné době?
Nyní dokončuji svůj postgraduál, který se týká molekulární genetiky, konkrétně genetických forem nefrotického syndromu. Chci publikačně uzavřít práci, kterou jsem prezentoval na vědecké konferenci, týkající se funkční studie mutací v C3 genu a dál bych rád začal s přípravou na studii potvrzující, že naše pozorování u těch třech dětí nebyla jen náhoda.
 
Co děláte ve volném čase? Máte vůbec nějaký volný čas?
Moje práce mě hodně baví, ale volný čas je pro mne důležitý a snažím se vždy alespoň jeden volný den v týdnu najít pro něco jiného než věda či medicína. V Německu jsem byl trochu odstřižen od mých původních koníčků a volného času jsem tam měl méně, takže teď se snažím vrátit zpátky k tomu, co jsem dělal. Hodně času trávím se skupinou historického šermu Sinister, kde se věnuji oživování historie, historickému šermu a tanci, nejčastěji z doby třicetileté války a husitství. Vedle toho rád jezdím na své motorce po Čechách a občas i kousek dál. Začal jsem též v poslední době zkoušet lézt po umělých stěnách a zkusil jsem i několik malých tréninkových skalek venku.
 
Děkuji za rozhovor.