Další z rozhovorů se staronovým členem kolegia děkana – prof. MUDr. Janem Trkou, Ph.D., proděkanem pro vědu a výzkum, zahraniční styky a doktorské studium
1) Co se (alespoň podle vás) za čtyři roky vašeho působení v kolegiu povedlo?
Co se (podle mne) povedlo – aniž si chci nějaký kredit připisovat za všechno:
- V areálu na Plzeňské stojí zbrusu nová budova teoretických ústavů, téměř připravená ke kolaudaci... Vím, spoustě lidí přijde automatické, že když nám stará budova vyhořela, že se postavila nová. Všichni, kdo si martýriem všech schvalování, plánování a budování prošli, však vědí, že na tom automatického nebylo vůbec nic.
- Nastavení systému financování, založeného na počtu odučených hodin, publikovaných vědeckých prací, absolvovavších doktorandech. Ojedinělý, propracovaný systém, milované dítě našeho děkana. Třebaže systém jistě není dokonalý (vyhovovat všem prostě nemůže), snaží se obsáhnout všechny oblasti akademického života.
-
Webové stránky fakulty. Proti stavu –4 roky obrovské zlepšení. Nový grafický design, nová struktura, přehlednost, vyvážený rozsah. Jsou skutečně základním komunikačním médiem fakulty. Za největší vylepšení z poslední doby považuji Publikační okno, můj virtuálně zhmotněný sen představující průběžně vědecké výsledky pracovníků fakulty.
A připomínám, že fakulta si nemůže dovolit profesionála, který by se jako editor o stránky staral, takže veškerý obsah připravují zaměstnanci děkanátu, pedagogové a studenti. Speciální dík za to editorce dr. Janě Djakow z Pediatrické kliniky, za Publikační okénko doc. Radku Špíškovi a dr. Radimu Kubešovi. A studentům, kteří s nimi spolupracují (abecedně
): Marku Dvořákovi, Jakubu Kernerovi, Michaele Kotrové, Aleně Sejkorové, Kristýně Závodníkové a Anně Žlabové. Letos se zapojili i zahraniční studenti, a tak se mění k lepšímu i anglická verse. - Vědecká konference. Myslím, že se za ty 4 roky posunula někam úplně jinam – poslední ročník měl průměrnou účast na každé sekci 150 posluchačů...! Stala se z ní společenská událost.
-
Fungování služeb děkanátu spojených s grantovou agendou. Doufám, že to tak cítí i řešitelé grantů...
Celkově si myslím, že některé z těchto změn se podílejí i na dobrém dojmu z naší fakulty navenek, který stvrzují první místa, která obsazujeme v žebříčcích různých NEJ lékařských fakult v zemi: nejoblíbenější, nejžádanější, nejkvalitnější.
2) Co se naopak nepovedlo? Co považujete za největší prohru? Kde jsou rezervy?
Asi se nepovedlo přesvědčit všechny kolegy, že si můžeme vlastní prací zlepšovat prostředí na fakultě. Řada našich kolegů se stále domnívá, že děkan je a měl by být spíš representativní figurou, pronášející projevy. Děkanova role je však jiná, mnohem širší a odpovědnější.
Nenašli jsme způsob, jak na fakultu přivést významně více peněz z rozpočtu ministerstva, strukturálních grantů, evropských grantů... není to jednoduché, ale vymlouvat se na to nechci. Platy pořád nejsou tam, kde bychom je všichni chtěli mít.
Ekonomická odpovědnost přednostů a vedoucích ústavů přinesla sice určité změny v tradičních způsobech obsazování „úvazků“, ale rozdíly v produktivitě práce konkrétních lidí jsou stále velké. Na místa „asistentů na plný úvazek“ se kolegové stále nehrnou, a nehrnou se ani do konkursů na vedoucí místa.
A konečně výuka: rasantní zlepšení kvality výuky je pořád před námi. Jde to ztuha... a je to jedna z priorit nového funkčního období.
Největší zklamání (prohru bych nerad přiznával v čemkoli )? Krise ve vztazích s nemocnicí (mimochodem nakonec zdárně a vcelku bezbolestně překonaná!) na začátku našeho funkčního období ukázala, že soudržnost „akademiků“ není tak velká, jak bychom asi chtěli věřit. A ani snaha bránit fakultu proti tlaku zvenčí. Pro (možné) budoucí krisové situace neradostná vyhlídka...
A reservy? Reserva je v autě v kufru a vyndáte ji, když je potřeba. O ničem, co bychom měli připraveno „v kufru“, nevím .
3) Jaké jsou plány do dalších čtyř let? Máte nějaké priority v některé z oblastí, které proděkanujete?
Mou velkou prioritou je zvládnout elegantně přechod na nový způsob institucionálního financování vědy. Konec Výzkumných záměrů a center bude velkým otřesem v systému, pracuje v nich celá řada mladých vědců, „postdoků“, a byly dobrým pravidelným zdrojem obnovy a doplňování přístrojového vybavení. Musíme najít a zaběhnout nový způsob financování výzkumu za cenu co nejmenších ztrát – zejména na lidech: zabránit odchodům mladých perspektivních vědců.
Děkuji za rozhovor!
Pozn.: Původní medailonek z předchozího funkčního období naleznete zde.
-jd-
