Aktualizováno. K příležitosti letošního výročí 17. listopadu 1989 jsme mezi studenty a pedagogy uspořádali malý dotazník. Přečtěte si, co si myslí o odkazu 17. listopadu a jak budou sváteční den trávit.
Delší rozhovory s pamětníky k loňskému 25. výročí si můžete přečíst zde.
Co se vám vybaví, když se řekne 17. listopad?
Rozsáhlejší vzpomínku RNDr. Petra Heřmana (Ústav biofyziky) jsme uveřejnili jako samostatný článek zde.
Co budete dělat letošního 17. listopadu?
Letošního 17. listopadu si samozřejmě vzpomenu na rok 1989. Dodnes mě moc mrzí, že jsem tu nádhernou atmosféru tehdejších dnů nemohl prožívat v Praze a dýchat ty vzácné chvilky sounáležitosti. Sledoval jsem s rozechvěním historické chvíle pouze na televizní obrazovce a byl tehdy moc hrdý na náš národ... Vzpomenu si i na oběť Jana Opletala, ale i na komunistickou snahu z této oběti profitovat a získat politický kapitál. Co budu dělat konkrétně? Ráno si přispím, bude přece den sváteční. Odpoledne se půjdeme projít na Národní třídu a užít si vzpomínkových akcí, po nichž zamířím do Betlémské kaple na koncert pořádaný ke Dni za svobodu a demokracii.
prof. RNDr. Evžen Amler, CSc., vedoucí Ústavu biofyziky
Měl by se připomínat 17. listopad 1989 a jak?
Myslím si, že bychom si měli připomínat především tehdejší étos, vzniklý zároveň s poznáním, že mlčet a bát se není nutné. Jinak pro nás bude toto datum jen kapitolou z učebnice dějepisu, inspirativní zhruba jako nástup Jagellonců.
Ducha a náladu provázející tehdejší události bychom si měli připomenout, kdykoliv začneme slýchat, že se tu žije mizerně. Že nepodlézat východním mocipánům je donkichotství, které si nemůžeme dovolit. Že za hranicemi našeho kousku světa žijí miliardy zavilých tolkienovských skřetů. Že ostnatý drát je ideální úpravou mezinárodních vztahů.
Jan Cíza, 3. ročník
Co budete dělat letošního 17. listopadu?
Keďže som sa rozhodol študovať medicínu, a s tým je spojená kopa učenia, budem sa pravdepodobne učiť. Ale môj plán je ísť na predĺžený víkend domov, oddýchnuť si a poriadne sa doma najesť (na koľaji mám hladovku). Určite by som toto voľno využil na stretnutie s kamarátmi, ktorí študujú v iných mestách, pretože sme sa dlho nevideli a toľko noviniek, čo mám... No a každopádne každú voľnú minútku venujem slečne anatómii, ktorá si ma akosi moc obľúbila a ja ju tiež.
Matúš Hladík, 1. ročník
na nástěnce ve vestibulu;
podíleli se Bára Vakrmanová,
Adam Láznička a Petr Andreas.
Měl by se připomínat 17. listopad 1989 a jak?
Rozhodně ano, je to významný den, který připomíná historické pozadí. Díky českému studentstvu se toto datum stalo Mezinárodním dnem studentstva a i dnešní studenti by si měli připomínat, k jakým událostem došlo a proč, že mladá inteligence má ve společnosti nezastupitelnou roli a že studenti dávají budoucnosti národa nadějnou perspektivu. Oslavy k této příležitosti bych si kromě slavností na Národní třídě představila i v jiných městech. Kromě hudebního doprovodu kapel a jiných stánků u Národního divadla bych zařadila i místa, kde by byly představovány různé studentské spolky a sdružení, které by nezasvěceným studentům nabízely nové příležitosti. Ukázky různých studentských aktivit a čehokoli, co by studenty i mezi fakultami spojovalo a sdružovalo. Zkrátka tento den by měl i současným studentům ukázat jejich potenciál a nabídnout možnosti.
Jana Kopecká, 2. ročník
Co budete dělat letošního 17. listopadu?
Budu s dětmi a ve volných chvílích budu přemýšlet nad tím, že jsem si společenské uspořádání a současnost představoval jinak. Demokracii dnes ohrožuje jakýsi blud tzv. politické korektnosti, politici opět nemají mandát veřejnosti – například v uprchlické krizi a Evropa, o které jsme snili, se mění v panoptikum byrokratů, kteří se nikomu nezodpovídají, a diktát Německa věští, že klidnější období už možná opět skončilo. Ale i kdyby, tak těch 26 let stálo za to. Byla to jízda!
prof. MUDr. Jakub Hort, Ph.D., Neurologická klinika
Měl by se připomínat 17. listopad 1989 a jak?
Rozhodně by se měl připomínat, protože dokud tady budou předlistopadové praktiky a politici s bohatou předlistopadovou minulostí, tak to význam má a mít bude. Navrhoval bych diskuse – s účastníky, se sympatizanty demokracie, ale i s lidmi, kteří by rádi vrátili tu krásnou rovnost a spravedlnost před rok 1989, rozmluvu o tom, co se pos*alo a proč jsou vlastně i vzdělaní lidé zklamaní z vývoje po listopadu. Promítaní trezorových filmů, rozmluvu, proč byly trezorové (to samé platí i o literatuře a hudbě).
Tomáš Gajdoš, 6. ročník
Žijí podle vás dneska ideály 17. listopadu?
Podle mě ano. Ale pohybuji se možná ve specifické části naší populace. Když se rozhlédnu více ze široka, možná lehce pesimisticky, tak mám pocit, že v té hlasitější a všeobecně více viditelné české společnosti ustupují ty ideály trochu do pozadí, že se na ten listopad už tak nějak zapomnělo. Spoustu věcí si přestáváme uvědomovat, protože se pro nás staly samozřejmostí, a proto je čím dál více žádoucí si listopadové události a ideály připomínat. Jsem ráda, že se pohybuji ve fakultním (resp. univerzitním) prostředí, kde je těchto ideálů ještě plno. Akademická svoboda, kterou jsme získali, je teď takový náš tichý společník, hrdě si ji držíme a musíme držet stále, protože jakmile se začne na tuhle věc, tenhle ideál, zapomínat, brzo se objeví někdo, kdo nás jí rád zbaví.
Eva Fürstová, 5. ročník
Měl by se připomínat 17. listopad 1989 a jak?
Obecně vzato si myslím, že bychom měli více prožívat naše státní svátky. Není to příliš naším národním zvykem a myslím si, že zejména v případě 17. listopadu a 28. října je to škoda, protože jsou to data hluboce spjatá s českou historií. Já osobně vždycky vyhlížím, kdy v televizi proběhne repríza Krylových koncertů po návratu z exilu, protože mám tohoto autora velmi rád a je pro mě symbolem upřímných ideálů té doby. Co se týče naší fakulty, tak by mě zaujal například rozhovor s někým z dobových studentů, jak situaci vnímal a jak se případně podílel tehdejší medik.
Ondřej Lukáč, 4. ročník
Měl by se připomínat 17. listopad 1989 a jak?
Vzpomínka na sedmnáctý listopad nese velké poselství. Poselství toho, že pokud se nám něco nelíbí, má smysl dát najevo nesouhlas. Má smysl bojovat za to, co považujeme za správné. Pasivní přístup k problémům žádné ovoce nepřinese, jsou to naopak jejich identifikace a řešení, které nás může posunout dál. To přesně udělali naši rodiče a prarodiče před 26 lety. Jejich aktivní boj proti tehdejšímu komunistickému režimu nám přinesl svobodu a demokracii, které bychom si dnes měli velice vážit a nebrat ji jako samozřejmost. Vždyť byly časy, kdy občanská svoboda byla omezena na minimum! Dnes se scházejí davy na protest proti demokraticky zvolenému prezidentovi a nikdo je za to nesoudí. No není to krásné?
Markéta Adamovičová, 2. ročník
Co budete dělat letošního 17. listopadu?
Každý rok si toto významné výročí připomenu, ale jinak budu tento den trávit na pracovišti, a to kombinací dokončení konsultačních vyšetření nemocných s lymfomy a částečně přípravou přednášek pro studenty. Bude to příjemný pracovní den nerušený vstupy telefonů a dalších intervencí, které rozptylují pozornost.
prof. MUDr. Roman Kodet, CSc., proděkan pro studium a akademické kvalifikace
Měl by se připomínat 17. listopad 1989 a jak?
„Kdo se nepoučí z historie, je odsouzen ji opakovat.“ Myslím, že tahle věta naprosto jasně vystihuje smysl 17. listopadu a proč je důležité na něj nezapomenout. Člověk rozhodně nemusí každý rok stát na Národní a zvedat červenou kartu (i když i to je občas potřeba), nikdy by však neměl zapomenout na to, co se před už více než čtvrt stoletím stalo. Jako člověk, který neměl šanci zažít Sametovou revoluci naživo a který zná historii jen z vyprávění, médií a knih, nemám šanci úplně objektivně zhodnotit všechno, co události toho dne změnily. Vím ale, že to, co určitá skupina lidí považuje za zpátečnictví, výhru kapitalismu, převrat v režii USA a dalších „zlých“ mocností západu, byla jen volba občanů Československa. Volba vyjádřit poklidný nesouhlas se 40 lety komunistického vedení. Vždy mě mrzí, když slyším dědečka mluvit o tom, jak to bylo sedmnáctého všechno špatně a jak se to vůbec nemělo stát. Ale on si vůbec neuvědomuje, že byl svědkem něčeho, co nemá v historii obdoby. Poklidná „sametová“ revoluce prostě jen vyjádřila to, co by žádný atentát, puč nebo občanská válka nedokázaly. A proto půjdu 17. listopadu zapálit svíčku k pomníku na Národní a vzpomenu na všechny, co se tehdy sešli kvůli jednomu slovu, které dokázalo sjednotit důchodce se studentem, křesťana s ateistou nebo bankéře s žebrákem. Svoboda.
František Holub, fyzioterapie
Žijí podle vás dneska ideály 17. listopadu?
Svobodné rozhodování a možnost bezúhonně vyjádřit svůj vlastní názor jsou, dle mého názoru, zásadními privilegii, která náš národ díky 17. listopadu získal. Za uplynulých 26 let však Češi tato práva začali považovat za samozřejmost a často se při svém rozhodování a utváření vlastních závěrů poněkud ukvapují. Jako by zapomínali na jeden velice důležitý fakt – pro svobodné rozhodování je nezbytně nutný svobodný přístup k informacím. Toho se nám dnes díky moderním technologiím, zejména díky internetu, sice dostává, ale přesto značná část populace konzumuje pouze informace, které jsou některými médii podávány značně okleštěné, černobílé, zaměřené jen na jeden úhel pohledu. Neměli bychom si našich dnešních možností více vážit a snažit se jich plně využít? Pakliže tomu bude naopak a budeme pouze tlumočit názory, které jsou nám podsouvány někým jiným, stane se „svoboda rozhodování“ brzy jen frází.
Iva Ondečková, 3. ročník
Měl by se připomínat 17. listopad a jak?
V našich novodobých dějinách je a bude 17. listopad 1989 datem, který zásadně změnil život občanů naší země. Oslavy tohoto Dne boje za svobodu a demokracii by měly jeho význam připomínat. 17. listopad je ale také připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava (smrt Jana Opletala, poprava devíti dalších studentů, více než tisíc dalších bylo odvlečeno do koncentračních táborů, uzavření českých vysokých škol). Poté byl v r. 1941 v Londýně tento den vyhlášen jako Mezinárodní den studentstva. V současné české společnosti logicky mnohem více rezonují události z r. 1989. Dalo by se však i říci, že 17. listopad 1989 přidal listopadovým dnům z r. 1939 další a nový stupeň na významu.
doc. MUDr. Květa Bláhová, CSc., proděkanka pro studium klinických oborů
Co budete dělat letošního 17. listopadu?
Já budu dělat, co se mi zrovna bude chtít. Nejspíš budu dlouho spát. Potom si projdu fotky z předchozího dne stráveného v Drážďanech a pak se nejspíš budu učit neurologii. Dost možná taky půjdu večer do hospody (klidně s Pavlem). Ale určitě si zkusím alespoň jednou za ten den uvědomit, že možnost tohle všechno dělat nebyla vždy tak samozřejmá a že bych si právě těchhle věcí měla vážit.
Andrea Šustrová, 5. ročník
Co se vám vybaví, když se řekne 17. listopad?
17. listopad je pro mě euforie. Nezapomenutelné dlouhotrvající pocity štěstí, že se děje něco velkého a že nám všem bude líp. Bylo mi jen o rok více, než je teď mé dcerce, tedy 11 let. Pamatuji si vzrušení všech dospělých u televizí a rádií. Informace o akcích se dostávaly trochu pomaleji, než jsme dnes zvyklí, nebyl internet, ani mobily. Já byla dost velká, abych chápala, že se něco velkého děje a lidé jsou z toho strašně nadšení. Ale detaily jsem nechápala. Později jsem záviděla jednak studentům a jednak Pražákům, že mohli být u toho na těch náměstích, která jsem plná lidí cinkajících klíči viděla v televizi. Vše ožilo, lidé jak šílení začali ze dne na den tvořit, podnikat a doufali, že odteď prožijeme každý jeden z nás ten svůj „americký sen“. Všichni jsme vtrhli s trikolórami na klopách do Rakouska a Německa a vykoupili jsme ve všech pohraničních městečkách všechnu elektroniku (přehrávače videokazet, friťáky apod.) a čokolády. Místo ruštiny nastoupila do škol angličtina a němčina spolu s občanskou naukou, která do té doby neexistovala.
Lucie Šťovíčková, 3. ročník
Co se vám vybaví, když se řekne 17. listopad?
Co se mi vybaví, když se řekne 17. listopad? Je těžké vybavit si něco o události, kterou jsme sami nezažili. Ale události, které následovaly po 17. listopadu, jsou jedny z mála v československých dějinách, u kterých mě mrzí, že jsem u nich nemohla být a nemohla je zažít. Jsem vděčná, že díky Sametové revoluci mohu studovat na vysoké škole bez ohledu na to, co stojí v mém kádrovém posudku.
Barbora Vakrmanová, 5. ročník
Žijí podle vás dneska ideály 17. listopadu?
Žijí. Ideály žijí dlouho. Možná dokonce i tak dlouho jako naděje. Ty „listopadové“ přežívají v současné době patrně jen v takovém člověku, který je chápe jako obecný (a tím pádem nadčasový) princip, nikoliv jako iluzorní vizi sladkého života vezdejšího. V člověku, který umí kritizovat i sebe, který nepopírá zákon o zachování energie, který vnímá své okolí a dokáže na něj adekvátně reagovat. Tak jako kterýkoliv jiný živý organismus.
Tomáš Mikyška, 1. ročník
Co se vám vybaví, když se řekne 17. listopad?
17. listopad pro mne znamenal období nadšení, chuť být všude a u všeho. Přeskakoval mi hlas z obrovské touhy po svobodě, ale také prožitky obav a strachu, co bude v následném období. Obdiv k odvaze, intenzivní sledování zpráv, diskuse všude, na každém rohu, touha pomáhat a chránit ty, kteří měli odvahu vystoupit z davu a pronést vzácné myšlenky, které sužovaly celý národ.
PhDr. Šárka Tomová, Ph.D., Ústav ošetřovatelství 2. LF UK a FN Motol
Žijí podle vás dneska ideály 17. listopadu?
Ako predstaviteľka generácie, ktorá nezažila neslobodu, mám pocit, že si celkom neuvedomujeme, aký dar sme 17. novembra dostali. Právo na vlastný názor, vierovyznanie a všetky podobné veci sme dostali takpovediac „do vienka“. Napriek tomu som s témou dobre oboznámená, a to predovšetkým vďaka rodičom, ktorí radi rozprávajú o svojich zážitkoch zo Zamatovej revolúcie. Vďaka nim som pochopila, že ústredným ideálom novembra bola ľudskosť, snaha o spravodlivosť a nádej na lepšie začiatky. A tvrdím bez akejkoľvek snahy o dojímavé klišé: Tieto ideály predsa musia prežívať aj dnes. A určite nielen v spomienkach. Lebo hoci nám slobodu vybojovali, my si ju musíme udržať. Myslím, že to zvládneme.
Vladimíra Kurucová, 1. ročník
Co se vám vybaví, když se řekne 17. listopad?
17. 11. 1989 jsem byl právě tři měsíce v zaměstnání. Slavil jsem to noční službou na klinice v centru Prahy. Večer jsem otevřeným oknem slyšel skandování studentů na Albertově a starší asistent mi při vypouštění pleurálního výpotku (z nervozity přitom udělal pneumotorax) řekl větu: „Tak už to prasklo.“ Ráno mne ve službě střídal kolega vyprávějící svůj zážitek z Národní třídy. V pondělí jsem na ranním hlášení požádal našeho přednostu, zda bychom se jako klinika nemohli k událostem na Národní třídě vyjádřit. Nikdo mne tehdy v šéfově pracovně nahlas nepodpořil, ale později mne zvolili do výboru Občanského fóra naší kliniky. Všechny další události zná každý. Nikdy by mne tehdy nenapadlo, že odpůrci listopadových událostí budou již za rok na ranním hlášení zpívat dojatě národní hymnu a po letech stát třeba i v čele listopadového připomenutí.
prof. MUDr. J. Veselka, CSc., přednosta Kardiologické kliniky 2. LF UK
Žijí podle vás dneska ideály 17. listopadu?
Jednoznačně ano. I přesto, že není vše dokonalé a někteří lide často kritizují polistopadový vývoj v naší zemi, myslím, že ideály Sametové revoluce, jako demokracie a svoboda, za které generace našich rodičů vyšla po celé zemi ty podzimní dny sametově demonstrovat, jsou dnes v naší společnosti beze zbytku naplněny. I když mluvím z pozice mladého člověka, který je na světě teprve chvíli, myslím, že tolik tolerance, pochopení, spravedlnosti, svobody, příležitostí a rovnosti naše společnost, tak jako zažívá dnes, nikdy nezažila. Je však potřeba tyto ideály stále realizovat a rozvíjet. Věřím, že i přes absenci silných osobností veřejného života, které národ stmelují, podporují v něm vlastnosti dobré a ty špatné naopak tlumí, tomu tak bude. Někdo by mohl a bude jistě namítat, že jsme tu předchozí dobu nezažili a přece nevíme, jaké to bylo. Ano, to je pravda, proto je třeba ptát se lidí, kteří měli s komunismem co do činění. Winston Churchill tuto ideologii shrnul velice jednoduše: Kdyby byli komunisté na Sahaře, byl by i písek na příděl.
Kvido Štěpánek, 5. ročník
Co budete dělat letošního 17. listopadu?
Asi jsem hrozně nezajímavý člověk, protože nemám ponětí, co budu 17. listopadu dělat. Minulý rok jsem stál i se svojí mírnou sociofóbií v několikatisícovém davu na Národní třídě a ukazoval jsem našemu milému panu prezidentovi červenou kartu, ale co bych mohl komu ukázat letos – to netuším. Asi se budu nějak učit a večer zajdu do hospody na pivo a na deskovky. Ale! Aby to nevypadalo, že jsem až tak nudné individuum – půjdu se přes den projít do lesa a natrhám tam mamince kytičku. Ještě nikdy jsem to neudělal, tak je načase začít!
Pavel Tatíček, 3. ročník
Co budete dělat letošního 17. listopadu?
Tohtoročný 17. november strávim prevažne za knihami a prípravou na blížiacu sa štátnu záverečnú skúšku z gynekológie. Mám však v pláne ísť sa aspoň na chvíľu prejsť na miesta historických udalostí, kde sa to všetko dôležité odohralo. Taktiež si rád prečítam analýzy a názory ľudí, ktorí sa buď na samotných udalostiach 17. novembra zúčastnili, alebo dokonca za nimi stáli.
Adam Šepela, 6. ročník
