Info

Fotografie: Petr Andreas

Chceme objektivizovat fyzioterapii u dětí, říká dr. Tereza Štveráková

Chceme objektivizovat fyzioterapii u dětí, říká dr. Tereza Štveráková

Komise pro udělování Cen Vlasty a Ervína Adamových ocenila Mgr. Terezu Štverákovou, Ph.D., z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství za výjimečný výzkum v oblasti onkologie a hematologie. Cenu Vlasty Adamové obdržela za práci, která se věnuje hodnocení motorických schopností u pacientů po léčbě akutní lymfoblastické leukémie. Převzala ji 12. prosince 2024 na zasedání vědecké rady fakulty. Tereza Štveráková vystudovala fyzioterapii na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a v rámci doktorského programu v oboru Kineziologie a rehabilitace obhájila disertaci na téma standardizovaného hodnocení motoriky a pohybové aktivity u českých dětí. V současnosti působí v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře, kde se věnuje další odborné činnosti.
Jak jste se jako fyzioterapeutka dostala k onkologii?

K výzkumu jsem se dostala díky doktorskému programu. V rámci projektu jsem se věnovala standardizovanému hodnocení motoriky a pohybové aktivity českých dětí. Konkrétně testovým bateriím Gross Motor Function Measure-88 u dětí s dětskou mozkovou obrnou, které hodnotí hrubý motorický projev, a druhé edici Bruininks-Oseretsky Test of Motor Proficiency neboli BOT-2. Ta se používá u dětí s akutní lymfoblastickou leukémií, hodnotí jejich motorické schopnosti. V neposlední řadě jsme se s kolegy zabývali problematikou vlivu covidu-19 na pohybovou aktivitu českých dětí.

Štveráková T, Patrmanová E, Jevič F, Bořilová K, Hrdoušková M, Musálek M. Clinical applicability of short form of Bruininks-Oseretsky test of motor proficiency second edition in patients after treatment of acute lymphoblastic leukemia. Front. Pediatr. 11:1071572. IF 3,569.

Co jste zkoumala ve vaší studii zaměřené na dětské leukemické pacienty?

Zajímala mě porovnatelnost dvou forem BOT-2 u dětí s akutní lymfoblastickou leukémií. I když u těchto pacientů dosud nejsou známá jednotná doporučení k hodnocení motoriky, BOT-2 při vyšetřování patří k nejčastěji používaným nástrojům.

BOT-2 existuje ve dvou provedeních, kompletním a krátkém. Napadlo nás, zda by se dala použít jen zkrácená verze s nižší náročností na čas i provedení, čímž by se snížila už tak velká zátěž dětí i jejich rodin.

Související

Proč jsou onkologické děti motoricky slabší?

Příčinou jsou nervosvalové problémy. Procházejí chemoterapií, radioterapií, užívají různé onkologické léky. Negativně na ně působí už jenom skutečnost, že leží na lůžku a mají méně přirozeného pohybu. Třetina dětí má stěhovavé bolesti kostí, především dolních končetin, ramenních kloubů a páteře. V důsledku symptomů a náročné léčby je negativně ovlivněn jejich motorický vývoj. Zhoršuje se jejich senzitivita, mají zhoršený pohybový projev, oslabenou manuální zručnost nebo pohybovou koordinaci. To dopadá na každodenní činnosti dítěte, kvalitu jeho života i schopnost zapojit se do běžných denních činností.

Co jste zjistili?

Hlavní zjištění studie je, že lze používat zkrácenou verzi testu, aniž by došlo k významné ztrátě informací. Dá se použít jako screening slabých míst – jestliže se někde ukáže podprůměrný výsledek, je potřeba pacienta dotestovat kompletně. Krátká forma má navíc tendenci dítě podhodnocovat, ukazovat, že je na tom hůř, než ukáže kompletní test. Je to tedy možnost, pokud už nechceme dítě zatěžovat plným testem.

Jak se po léčbě leukémie mění motorické schopnosti dětí?

Dětem, které podstoupily léčbu leukémie, se motorické schopnosti zhoršují, a to v závislosti na pohlaví a typu motorické dovednosti. Nejvíce v oblasti síly a obratnosti, kde bylo odhaleno až 40,5 procenta podprůměrných výsledků. To jsou klíčové složky fyzické zdatnosti. Oproti tomu minimum podprůměrných výsledků (5,4 procenta) vykazovala kategorie jemné motoriky. Tyto výsledky ukazují, že onemocnění a léčba akutní lymfoblastické leukémie mají negativní vliv na sílu, fyzickou kondici a obratnost pacientů. Zatímco úroveň jemné motoriky je u dané populace převážně průměrná až nadprůměrná.

Vysvětlit to lze tím, že pacienti se mohou během hospitalizace na lůžku a v období výraznější únavy apod. věnovat především manuálním činnostem, kterými mohou JM trénovat.

Co z toho plyne?

Zvýraznila se potřeba individualizovaného přístupu; zvláštní pozornost by měla být věnována oblastem s největšími deficity.

Zleva: děkan prof. Marek Babjuk, další oceněná dr. Shenali Amaratunga, dr. Tereza Štveráková a prof. Jan Starý, předseda komise pro udílení cen Adamových
Zleva: děkan prof. Marek Babjuk, další oceněná dr. Shenali Amaratunga, dr. Tereza Štveráková a prof. Jan Starý, předseda komise pro udílení cen Adamových
Jak váš výzkum probíhal, abyste těžce nemocné děti nezatížili ještě víc?

Děti jsou testovány, jak jsou na tom motoricky, už na začátku léčby a poté při výstupním vyšetření. Navíc tuto naši skupinu testovali kolegové v rámci jiné studie a my pak v naší studii využili data, která sebrali, takže děti už nebyly znova zatěžovány.

Mají děti během pobytu v nemocnici i nějaký fyzioterapeutický program?

Na dětském oddělení se o ně starají nejen fyzioterapeuti, ale i ergoterapeuti a jiní specialisté. Ti by měli program sestavit a zaměřit se na slabá místa.

Studie včetně té vaší tak můžou prospět i k sestavování tohoto programu...

Kolegové na dětském onkologickém oddělení naše studie znají. Podobné výzkumy přispívají k tomu, že se budou standardizované testy více a adekvátně používat. Identifikace pohybových problémů totiž umožňuje přesně zacílit rehabilitaci a minimalizovat dlouhodobé následky.

Jak tato studie zapadala do vašeho doktorského projektu a výzkumu na klinice?

Jak už jsem zmínila, můj doktorský projekt se soustředil hlavně na měření hrubých pohybových funkcí – testování motoriky dětí s mozkovou obrnou pomocí baterie GMFM-88. Testuje se pět oblastí, od lehu na zádech až po lokomoci neboli celkovou schopnost pohybu, pokud jsou jí děti schopny.

S pomocí dalších odborníků jsem část testové baterie přeložila do češtiny. Pak jsme sledovali, zda všichni terapeuti podle přeložené verze hodnotí děti stejně, aby vznikala objektivní data. Nazývá se to reliabilita neboli spolehlivost testového nástroje. Problémem fyzioterapie totiž je, že mnoho postupů není objektivizovaných, data se pak nedají porovnat mezi různými terapeuty a zařízeními.

Takže některé metody nejsou evidence-based? Je to dáno nesystematičností a nedostatečností měření, nebo i tím, že některá terapeutická zkušenost je nepřenositelná?

Když terapeut něco naměří nebo provede výkon, není jisté, jak výsledek interpretuje, ani že ho spolehlivě předá dál. Stejnou věc může podle své zkušenosti a citlivosti vyhodnotit různě – zatímco jeden dá dva body, jiný tři, protože už podle něj odpovídá vyššímu stupni. Nemusí být dobře zaškolen nebo se s testem seznámí mimo oficiální kurz, který je drahý. Také zakoupení testových baterií oficiální cestou je nákladné. Proto může docházet k tomu, že se pracuje podle neodborně přeložených podkladů, anebo nesprávně interpretované originální cizojazyčné verze. Proto zpracovávám projekt zaměřující se na vytvoření oficiálního českého překladu GMFM-88.

Jaké máte s výzkumem další ambice?

Ráda bych, aby se baterie využívaly na dětském onkologickém oddělení, aby byli terapeuti pro práci s ním školeni a aby přesněji cílili léčbu. Největší vizí pak je, aby vznikl oficiální český překlad celé testové baterie GMFM-88 a v podobě manuálu se šířil po tuzemských zdravotnických zařízeních – aby terapie dětských pacientů byla lepší a prováděla se objektivněji.

Působíte v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře, na co se specializujete?

Zabývám se různými pacienty, ale chtěla bych se postupně více zaměřit na dětskou rehabilitaci, v současnosti si dělám kurz Vojtovy metody.

Mnoho fyzioterapeutů říká, že dětem v důsledku používání elektronických zařízení trpí krční páteř, mají vadné postavení těla. Pozorujete to?

Je pravda, že do ordinací chodí čím dál víc dětí s posturálními vadami, tedy poruchami držení těla, nebo různými nespecifickými bolestmi. Asi neřeknu nic objevného: Děti se teď méně hýbou.

Jak se děti hýbou po covidu, jsme ostatně zkoumali v jedné ze studií. To málo každodenního pohybu se ještě snížilo. Děti sedí u počítačů, tabletů a mobilů, jako ostatně i několik hodin ve škole. A dostatečně to nekompenzují – zajít dvakrát týdně na kroužek není dost. Pak jim ochabuje držení těla a klesá zdatnost.

Takže by mohly používání telefonů ustát, kdyby se jinak více hýbaly?

Podle mého názoru by měly mít zdravě nastavenou míru, kolik hodin denně můžou digitální zařízení používat. Když jsme zkoumali, kolik času tráví u obrazovky, spánkem a pohybem, zjistili jsme, že obrazovka získává právě na úkor pohybové aktivity.

Tu tendenci pozoruji i doma; omezovat obrazovkový čas naší čtvrťačce ale není úplně snadné.

Česko na tom není ve srovnání s jinými zeměmi obecně dobře. Za covidu byly dlouho zavřené školy, pohyb omezovaly karantény.

Jaké jsou vaše další plány? Zkoumá se motorika dětí s leukémií nebo mozkovou obrnou jinde ve světě?

Po obhajobě jsem vyjela na tři měsíce do Brazílie k profesorce, která se zabývá dětskými pacienty, a i onou testovou baterií GMFM. Je členkou světově uznávaného výzkumného centra Canchild, zaměřujícího se na péči o děti a mládež se zdravotním postižením a jejich rodiny.

V projektu zabývajícím se překladem GMFM-88 bych chtěla dále pokračovat. Publikace by sjednotila metodiku hodnocení a přispěla k rozvoji evidence-based přístupů v české i mezinárodní pediatrické fyzioterapii.

Většinu mého pracovního týdne ale nyní vyplňuje fyzioterapeutická praxe, a to zatím měnit neplánuji. O čem však uvažuji, je žádost o postdoktorandskou pozici v Brazílii či Kanadě. Chtěla bych si nadále udržet kontakty s odborníky ze zahraničí, které jsem v rámci doktorského studia získala. A navázat tak i na rozpracovaný výzkumný projekt. Zda se to ale povede závisí na časových a hlavně materiálních možnostech. Hledání grantů pro tyto účely není jednoduchý úkol.

Vytvořeno: 9. 12. 2024 / Upraveno: 20. 12. 2024 / Mgr. Petr Andreas, Ph.D.