Doc. MUDr. Petr Marusič, Ph.D.
Doc. Marusič zastává funkci proděkana pro rozvoj fakulty; nyní již ve druhém funkčním období. Profesně působí na Neurologické klinice a věnuje se problematice epilepsií a EEG.
Z životopisu:
| 1990 | absolutorium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze |
| 1990–1993 | interní vědecký aspirant Fyziologického ústavu UK 1. LF, současně sekundární lékař na Neurologické klinice UK 1. LF a VFN |
| 1993 | atestace z neurologie 1. stupně |
| 1994–dosud | Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol; t. č. vedoucí lékař a akademický pracovník |
| 1996 | atestace z neurologie 2. stupně |
| 1998–dosud | Neurochirurgická klinika UK 1. LF a ÚVN; akademický pracovník, program chirurgické léčby epilepsie |
| 2004 | obhájena disertační práce (Modely komplexních parciálních záchvatů – elektrofyziologická a behaviorální korelace se záchvaty u pacientů s epilepsií) |
| 2009 | habilitace, jmenován docentem s účinností od 1. 1. 2010 |
Zahraniční stáže a vědecké pobyty na Yale University, New Haven a Epilepsy and Sleep Center, Cleveland Clinic Foundation.
Nedávno jste obhájil před vědeckou radou 1. lékařské fakulty svoji habilitační práci na téma Klinický význam fokální kortikální dysplázie u pacientů s epilepsií temporálního laloku. Jaká byla vaše habilitace a čemu jste se v obhájené práci věnoval?
Fokální kortikální dysplázie různého typu jsou i u pacientů v dospělém věku často podkladem epilepsie a jsou velmi často refrakterní na farmakologickou léčbu. Na základě naší práce se domníváme, že v oblasti temporálního laloku se dysplázie z hlediska rozvoje epilepsie chovají jinak než v ostatních částech mozku, v některých případech se k nim připojuje postižení dalších struktur v této oblasti, zejména hipokampu. V jiných případech k tomu ale nedochází. Klinicky je odlišení těchto skupin významné, pokud zvažujeme rozsah resekce při chirurgické léčbě epilepsie – vždy se snažíme odstranit dostatečnou část mozku, aby záchvaty vymizely, ale ne víc, abychom nezhoršili důležité funkce. A jaká byla habilitace? Mezi přednášky, z nichž jsem měl nejlepší pocit, bych to asi nezařadil. Je to hodně atypické. Posluchači jsou na vysoké úrovni vědecké i akademické, ale většina z nich se v té problematice vůbec nepohybuje. Musíte tedy stihnout celkem široký úvod do problematiky a současně rychle přejít k vlastní práci a něčím velmi specifickým zaujmout, a přitom se velmi přísně sleduje dodržení času, kterého je jen málo. Ale prý se líbila...
Nyní již k funkci proděkana. Jaké je vaše subjektivní ohlédnutí na dosavadní působení v této funkci? Co se vám podařilo?
Já se nerad ohlížím... tedy pokud zrovna nejedu na kole po silnici. Člověk přece cítí, co nebylo nebo není ideální a co měl případně změnit a dělat jinak. Na to se nepotřebujete moc ohlížet. Ale abych přece jen odpověděl, snad jsem za tu dobu nic zásadního nepokazil a snad jsem aspoň trochu přispěl k některým „úspěchům“, např. stavbě na Plzeňské, systému hodnocení pracovišť, vylepšení webových stránek...
Je naopak něco, co se nepovedlo?
Vždycky se něco nepovede, nebo to aspoň může být lepší. Otázkou je, zda to je osobním selháním nebo z vyšší moci. Například na Plzeňské jsme chtěli plynule navázat ve stavební činnosti, aby se celý komplex teoretických ústavů vybudoval co nejdříve. To se tedy moc nepodařilo. Teď se zdá, že dokončení dalších etap nelze čekat dříve než v roce 2014 a i to je jistě dost optimistický odhad. Tak tenhle neúspěch by šlo naštěstí dobře vysvětlit citátem pana prorektora pro rozvoj: „Vypadá to, že jsme líní nebo neschopní, ale ono to opravdu nejde!“
Jaké jsou v této funkci vaše plány do budoucna?
Já žádné své osobní plány v této funkci nemám, s výjimkou plánu zachovat si zdravý rozum a říkat, co si myslím. Plány vedení fakulty visí na webu pod označením „Dlouhodobý záměr“.
Na naši prosbu o volnočasovou fotku dodává:
Dodal bych nějakou svoji fotku, ale moje kolo neumí fotit... myslím, že poslané fotografie dostatečně vyjadřují, co rád dělám ve volném čase.
Odkaz na rozhovor z prvního funkčního období naleznete zde.
-az-
