MUDr. Karel Koubský, Ph.D., z Dětského kardiocentra 2. LF UK a FN Motol získal Cenu Ervína Adama za vynikající práci preventivního významu pro zdraví populace. 8. prosince mu ji na zasedání fakultní vědecké rady předal děkan prof. Marek Babjuk.
Donátorem cen, nesoucích jméno manželů Vlasty a Ervína Adamových, je prof. Ervín Adam. Imunolog a virolog, který v 50. a 60. letech minulého století působil na Fakultě dětského lékařství (nynější 2. lékařské fakultě) a od roku 1968 žije ve Spojených státech, letos 7. listopadu oslavil sté narozeniny. V rozhovoru pro 2. lékařskou fakultu mluví mimo jiné o stabilně vysoké úrovni oceňovaných prací.
Druhá z cen, Cena Vlasty Adamové, bude udělena na zasedání vědecké rady 19. ledna 2023.
Přečtěte si krátký rozhovor s oceněným.
Jak se máte a co v těchto dnech děláte?
V těchto dnech mám pocit, že nic nestíhám… O to větší radost mám z toho, že se mi v kombinaci pracovního vytížení a předvánočního shonu podařilo absolvovat běžecký závod „Čertovskej wintertrail“.
O jaký druh běhu jde?
Je to trailový běh neboli běh po stezkách a cestách v přírodě, měří třicet tři kilometrů s převýšením asi tisíc dvě stě metrů.
Co vás v oboru zajímá a čemu se věnujete?
V rámci klinické práce se v Dětském kardiocentru nejvíce věnuji programu transplantací srdce u dětí a léčbě chronického srdečního selhání. Dále pracuji na pooperační jednotce intenzivní a resuscitační péče. Pokud je o vědeckou práci, začínal jsem na Ústavu fyziologie se zaměřením na plicní hypertenzi, která nyní také patří mezi má zaměření v klinické medicíně.
Můžete nám přiblížit výzkum, který jste předložil v oceněném článku Long-Term Survival and Freedom From Coronary Artery Reintervention After Arterial Switch Operation for Transposition of the Great Arteries: A Population-Based Nationwide Study?
Dětské kardiocentrum disponuje databází všech operačních a katetrizačních výkonů, které zde byly provedeny od roku 1977. Tato databáze představuje unikátní zdroj dat v celosvětovém meřítku, protože se jedná o celonárodní, dlouhodobě získávaná data. Tyto výkony se totiž Česku provádějí pouze v Dětském kardiocentru, něco podobného mnoho států nemá. Oceněná práce čerpá právě z této databáze, zaměřuje se na konkrétní vrozenou srdeční vadu – transpozici velkých tepen – a hodnotí dlouhodobé výsledky po chirurgické korekci této vady pomocí aktuálně používaného typu operace. Naše metodika umožnila získání dat o následných reintervencích a přežití pacientů i během dospělosti, a dokonce srovnání s přežitím běžné populace.
Jaká je podle vás největší potíž, s níž se potkávají doktorandi medicíny během studia?
Během doktorského studia je často obtížné skloubit klinickou medicínu a vědeckou činnost. Podmínky na různých klinických pracovištích nebývají vždy jasně dané. Postgraduální studium může komplikovat započítání praxe do předatestační přípravy.
Co se vám zdá jako největší přínos, o kterém jste ale nevěděl, když jste se na doktorát hlásil?
To souvisí s předchozí otázkou. Myslím, že jsem měl určité štěstí, že jsem postgraduální studium absolvoval v neklinickém oboru – na Ústavu fyziologie pod vedením prof. Hergeta. Začal jsem tam s experimentální prací již během studia medicíny a doktorské studium z toho poté logicky vyplynulo. Určitou dobu jsem se věnoval pouze experimentální práci a s klinickou medicínou jsem začal, když už jsem měl většinu povinností pro doktorské studium splněnou. Protože pracovní vytížení v klinické praxi je značné, zpětně tento vývoj událostí vnímám jako výhodu.
Jak se změnila vaše představa o profesní dráze poté, co se jste se z doktoranda stal postdokem?
Už během doktorátu jsem dospěl k rozhodnutí, že se chci primárně věnovat klinické medicíně a nikoli laboratorní práci, se kterou jsem začal během studia medicíny. S vědeckou a publikační činností pokračuji, je to ale velký rozdíl. Na rozdíl od experimentu, kde si člověk může do jisté míry nastavit výchozí podmínky a měřit výstupy, spočívá alespoň v podmínkách naší dětské kardiologie největší síla v dlouhodobém sběru dat o pacientech, a tedy v retrospektivních observačních studiích. S rozhodnutím věnovat se klinice tedy přišla i změna pohledu na možnosti vědecké práce.
Jaký je vás názor na specializační vzdělávání? Budete se atestovat?
Již mám atestaci z dětského lékařství a z dětské kardiologie. V našem oboru podle mého názoru dávají specializační požadavky smysl, pro zařazení do obou dětské kardiologie musí mít lékař atestaci z dětského lékařství – touto cestou jdou prakticky všichni – nebo kardiologie. Přehled o obecné pediatrii se vždy hodí, děti s onemocněním srdce mají řadu komorbidit. Jiné obory nemohu z vlastních zkušeností komentovat.
Co vás čeká v nejbližší době?
Doufám, že klidné Vánoce s rodinou!
