Clinical Anatomy of the Sacral Nerve Roots and Its Relevance to Their Reconstruction After Sacrectomy, Neurosurgery, 2025 Mar 1; 96(3):505–513. doi: 10.1227/neu.0000000000003135. Epub 2024 Aug 12.
Autoři: Radek Kaiser, Anhelina Khadanovich, Michal Beneš, Jeremy Reynolds, Gerard Mawhinney, Henk Giele, David Kachlík.
Co je sakrektomie a proč se k ní lékaři uchylují?
Sakrektomie znamená odstranění křížové kosti kvůli nádoru. Podle rozsahu postižení kostní tkáně nádorem se odstraňuje buď celá křížová kost, nebo jen její část. Někdy je to jediná možnost, jak pacienta vyléčit. Bohužel spolu s kostí se často musí obětovat i takzvané sakrální míšní kořeny, které zajišťují kontrolu močení, vyprazdňování a sexuálních funkcí.
Co vás přivedlo k výzkumu sakrálních nervů a jejich rekonstrukce?
Docent Radek Kaiser, neurochirurg, který nyní působí v Univerzitní nemocnici v Oxfordu, přišel s myšlenkou, jak těmto pacientům pomoci. Šlo o to, zda by nebylo možné defekt míšního kořene, který vzniká po sakrektomii, rekonstruovat štěpem z nervus suralis. To je kožní nerv, který se nachází se za vnějším kotníkem a často se využívá jako nervový štěp.
Nejprve bylo nutné detailně preparovat sakrální kořeny v pánvi při jejich výstupu z křížové kosti a zjistit, jak daleko od otvoru se větví splanchické větve a nervus pudendus, které inervují svěrače. Poté se křížová kost postupně, po jednotlivých úrovních odstraňovala. Po každém kroku jsme měřili délku vzniklého defektu pro danou úroveň.
Jak jste vybírala kadavery pro vaši studii?
Tentokrát byl výběr těl poměrně náročný, protože pitva musela zasahovat do velké hloubky. Ideální bylo vybrat těla, kde už bylo otevřené břicho, ale pánev zůstala neporušená. Po dohodě s profesorem Kachlíkem jsme se rozhodli využít pouze pět těl, protože máme omezený počet kadaverů, které musíme šetřit pro další výzkum i výuku. Po odstranění křížové kosti už se tyto pánve pro výuku nedají použít.
Pět těl ale pro ověření anatomické proveditelnosti výkonu stačí a to byl náš hlavní cíl.
Co bylo ještě náročné?
Pitvám se věnuji necelé čtyři roky a zabývala jsem se jak povrchovými, tak hlubokými strukturami. Myslím, že mohu říct, že právě tato pitevní studie byla pro mě zatím nejnáročnější. Už jen samotná pitva splanchických větví v pánvi byla velmi náročná kvůli jejich malému průměru okolo jednoho milimetru. Následně jsme spolu s profesorem Kachlíkem odstraňovali kost a prováděli měření. Tato část také nebyla jednoduchá, protože nástroje, které máme k dispozici na ústavu, se značně liší od těch používaných na operačním sále.
Byla to náročná týmová práce. I přes malý počet těl jsme získali poměrně velké množství měření, která profesionálně zpracoval dr. Michal Beneš, jenž v současnosti působí na I. ortopedické klinice 1. LF UK a FN Motol a se kterým dlouhodobě spolupracujeme.
